středeční

Report
UČENÍ
PhDr. Jitka Šebová Šafaříková
UČENÍ
učení je jednou z podmínek trvalejší modifikace
psychických nebo somatických funkcí, která
vzniká na základě zkušeností
 odráží se závislost lidského chování na vnější
faktory
 výsledkem učení je zkušenost, která má za
následek nějakou změnu – v postoji, v chování
 člověk se učí různými způsoby – je ovlivňován
vnitřními / paměť, motivace, vůle/ i vnějšími
faktory
 paměť je předpokladem pro učení, bez ní je
nemožné se něčemu učit

MECHANISMY UČENÍ
1. habituace – návyk, přizpůsobení
 nejjednodušší způsob učení je cvičení – dosahuje
se pouhým opakováním, jde o mechanické
fixování podnětů do paměti
 jedince si navykne na daný styl
 přizpůsobí se situaci

MECHANISMY UČENÍ
2. učení se signálům – klasické
podmiňování
 jde o proces, který vyvolává nepodmíněná reakce /
vrozená, nenaučená/ podmíněnou tj. novou reakci,
která je vázána na určité podmínky
 klasikem v dané oblasti je I. P. Pavlov / 1849 –
1936/ experimentoval se psy – krmení bylo spojeno se

zvoněním, pes posléze začal slinit již na zvonění, podobně jako
když dostává potravu

naučil se reagovat na podmíněný podnět –
zpočátku podnět neutrální, pak byl spojován v s
podnětem nepodmíněným – s potravou – ten
vyvolal slinění – to je signál, který vyvolá
podmíněnou reakci
IVAN PETROVIČ PAVLOV
Narození: 14. září 1849 v Rjazani
Úmrtí: 27. února 1936 v Leningradu
Byl ruský fyziolog, psycholog a lékař,
který se zabýval studiem trávicích
procesů a s nimi spojených reflexů.
Studoval na Přírodovědecké fakultě v
Petrohradě a na Vojenské lékařské
akademii
V roce 1904 obdržel za své výzkumy
Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Klasické podmiňování



nepodmíněný podnět –
nepodmíněná reakce
(např. jídlo – slinění)
původně neutrální
podnět, např. zvonek,
žárovka - žádná reakce
podmíněný podnět –
žárovka - slinění
podmíněná reakce
PROCESY KLASICKÉHO PODMIŇOVÁNÍ
Generalizace –
zobecňování –
reflexní reakci
vyvolají podněty,
které se podobají
původnímu stimulu –
např. pes pokouše
dítě, poté má dítě
strach ze všech psů
 Vyhasínání a
spontánní obnovení
podmíněných reflexů
– postupné slábnutí


Diskriminace –
rozlišování –
proces, kdy se
organismus naučí
reagovat pouze na
určité podněty a
ostatní ignorovat –
např. behaviorálně –
terapeutická práce s
dítětem, který
pokousal zlý pes
PŘÍKLADY PODMIŇOVÁNÍ V PRAXI
zkušenosti s
ne\příjemným
nakupováním
 podaří-li se úspěch
např. v daných šatech,
v symbolický den –
tendence toto
opakovat
 terapeutická práce s
odnaučováním fobií,
negativních
zkušeností

terapeutická práce při
odvykání závislostí
 terapeutická práce při
odvykání zlozvyků
 terapeutická práce využití pozitivních
emocí např. z dětství,
pocit bezpečí, jistoty a
přenesení do jiné
situace

MECHANISMY UČENÍ




3. učení operantní - instrumentální –
učení se signálům je pasivní učení - jedinec očekává,
co bude následovat
učení operantní – je aktivní, spojení určité reakce s
jejími důsledky – pozitivním nebo negativním efektem
E.L.THORNDIKE / behaviorista 20 stol. v USA/–
experiment prováděl na kočkách – zvíře se volně
pohybovalo v kleci, a když se náhodně dotklo páčky, vysypala se
mu do misky potrava – nejprve šlo o náhodu, později se zvíře
naučilo chovat instrumentálně - páčka se stala nástrojem k tomu,
aby zahnala hlad


jde o učení hledání efektivní varianty – učení se
pokusem a omylem
činnost se později zpřesňuje – dochází ke zpevnění –
k posílení - chování je odměněno či trestáno
OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ
Edward LeeThorndike
zákon účinku:
pravděpodobnost opakování
akce je zvýšena, pokud je tato akce
následována příjemným nebo
uspokojujícím podnětem
UČENÍ SE VHLEDEM





W.Köhler – pokusy s opicemi
opice v kleci – měla před sebou banán, na který však nemohla
dosáhnout
v kleci byly ještě dvě bambusové tyče, které se daly spojit
šimpanz s nimi dlouho experimentoval, zanedlouho se mu
podařilo je spojit a přitáhnout si banán
experiment dokládá – situaci tzv. vhledu –
podstatou je vnímání nových vztahů a souvislostí
v dané situaci – styl se radikálně liší od postupu
pokusem a omylem
MECHANISMY UČENÍ


B.F. SKINNER / 1904 – 1990 /– klíčová osobnost
amerického behaviorismu
realizoval experimenty s holuby – naučil ho, aby na
zatlesknutí se otočil o 360 st. doleva – chování pozitivně zpevňoval
zrnkem pšenice, v počátku pootočení, posléze větší – tady se



vyvíjela metoda učení tzv. postupná aproximace –
přibližování se k cíli
vypracoval koncepci tzv. operantního učení –
aktivní jedinec se běžně projevuje – pátrá, zkouší,
orientuje se – tzv. s operanty udržuje kontakt s
prostředím a reaguje na důsledek
pokud je operant pozitivně zpevněn – následuje
odměna
pokud je operant negativně zpevněn – následuje trest
OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ

Burrhus Frederic Skinner
B.F. SKINNER
metoda postupné aproximace díky zpevňování
operantního chování aplikoval do pedagogiky
 vytvořil teorii programovaného učení - nové
výukové formy 60., 70. let 20. stol. – má 4 principy:
 1. princip aktivní odpovědi – vychází z představy, že

řešení je výsledkem vlastní aktivity, lépe se zafixuje

2. princip minimálních kroků – vychází ze známých a
naučených vědomostí

3. princip průběžného odměňování – posilování
naučeného pozitivní zpětnou vazbou

4. princip individuálního tempa – indiv. přístup
MECHANISMY UČENÍ
4. učení se nápodobou – imitací –
 experimenty realizoval A. BANDURA – tzv.
observační učení – učení pozorováním
modelu, který napodobujeme – imitujeme,
 model – imitátor
 experimenty s dětmi – kdy vysvětlil, že se jedinec
neučí jen tomu chování, za které je odměněn, ale
také, za které není odměněn – zpevněn –model
 experiment tři skupin dětí – scéna, kdy model agresivně

napadl figurínu panáka – skupiny A – model byl pochválen, skupina
B – byl pokárán, skupiny C- bez následků – výsledek – tendence děti
při hře - napodobovat agresivní model
FORMY UČENÍ







učení je ovlivněno intelektem, zkušenostmi a
způsobem zpracovávání informací
učení je závislé na motivaci – ovlivňuje pozornost,
reguluje se vůlí
vesměs si ani neuvědomujeme, co vše se učíme
1. kognitivní učení – učení se poznatkům, info, a
jejich uspořádání do celků, systémů
1.1. učení se pojmům – hledání vztahů mezi pojmy
1.2. učení poznávacích strategií – nápodoba i
vlastní aktivita
1.3. učení se obecných principům – porozumění a
řešení







2. učení morálně postojové – učení se zásadám,
které jsou vyžadování z okolí
3. učení senzomotorické – učení se manipulačním
dovednostem – při práce, sportu
4. učení se orientaci v prostoru – využití smyslů
5. sociální učení – vychází z potřeby porozumět
okolí, předcházet konfliktů, přebírat normy, hodnoty,
postoje, sociální role
5.1. identifikace – ztotožnění
5.2. nápodoba – přijetí hotového vzorce chování –
napodobujeme autority, osoby s prestiží, osoby, které
mají pro nás nějakou hodnotu pozitivní nebo
negativní
5.3. učení se pozorováním – observační učení –
chování, které pro nás má nějaký význam
EFEKTIVNÍ STRATEGIE UČENÍ










úsilí jednotlivce i společnosti vede k posilování, ke
zvyšování motivace učení
souvisí se kvalitními strategiemi, technologií školního
vyučování – vychází z psychologických principů, opírá
se pedagogické metody
1. učení pomocí kooperativních scénářů –
zvýšení efektivity učení z textu ve dvojici, má dané
kroky –
text je rozdělen do pasáží – záleží na odborném textu
každý se sám přečte část textu
dvojice se střídá v roli reprodukujícího a posluchače
posluchač si dělá poznámky, pak se vzájemně
opravují
následuje diskuse nad textem
pak se mění role, pokračuje se v dalších pasážích
2. učení s akronymní oporou - akronym je
soubor dobře zapamatovatelných písmen – SQ4R
– Thomas, Robinson, 1979
 S – Survey – jedince si udělá základní orientaci ve struktuře

učebního materiálu – vzniká představa učiva

Q – Question – dotazy k tématu, co je známé a naopak –
otázky proč, co, jak

4R – Read – Reflex – Recite – Review - čtení, reflexe,
vštípení do paměti, přehledné shrnutí
VÝVOJ PAMĚTI A UČENÍ





od raného dětství základní mechanismy –
asociace, generalizace, znovupoznání, vybavení –
vyvíjejí se kapacita paměti, rychlost zpracování,
strategie zapamatování – význam kontakt matky s
dítětem, předřečové aktivity, emoční prožitek,
nápodoba
předškolní věk – 5 - 6 let – stále neuvědomované
zapamatování informací – bezděčné zapamatování
mladší školní věk 7 – 8 let – mechanické opakování
učiva, senzomotorické, bez diferencování
střední školní věk – 9 – 11 – ubývá mechanické
zapamatování, učí se rozdělovat do souvislostí, učení
se zpaměti, uvědomění si paměťových souvislostí
dospívání – 12- 15 let – vlastní systém
zapamatování, efektivní strategie – selektivní učení,
elaborace – uspořádání látky do svého systému – lepší
vybavování, učí se odhadovat své paměťové
schopnosti, identifikace
PORUCHY UČENÍ










důvodů poruch učení je mnoho – dědiční sklony, odchylka
ve vývoji mozku a hemisfér aj.
nejznámější vývojové poruchy učení –
Dyslexie – porucha čtení
Dysgrafie – porucha psaní, neschopnost rozlišovat některá
písmena
Dyskalkulie – neschopnost se naučit počítat
Dysortografie – neschopnost se naučit správně pravopis
Dysmuzie – porucha smyslu pro hudbu
Dyspraxie – psychomotorické odchylky
Poruchy bývají často provázeny syndromem ADHD –
specifické obtíže při získávání základních školních
vědomostí, obtíže v chování a nepřímo s nižší IQ,
hyperaktivita
syndrom ADH – obtíže bez hyperaktivity
DĚKUJI ZA POZORNOST

similar documents