B_Psychologie_MV_4___neverbalni_komunikace

Report
Psychologie
mezilidských
vztahů
Neverbální
komunikace
Co je neverbální komunikace
Souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem.
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Co je neverbální komunikace
Funkce neverbální komunikace
•podpořit řeč (regulovat její tempo, podtrhnout a zvýraznit vyslovené)
•nahradit řeč (ilustrovat, symbolizovat )
•vyjádřit emoci, resp. zvládnout prožitek emoce (aby se znovu dostal do
emoční rovnováhy – adaptoval se);
•vyjádřit interpersonální postoj (např. sympatii k někomu, dominanci,
pochybnost, naléhavost při přesvědčování);
•uskutečnit sebevyjádření (sebeprezentaci) – představit se
Funkce neverbální komunikace
Neverbální projevy se obvykle dělí do skupin (podle abecedy):
• Haptika - dotyk
• Kinezika a její součást gestika - pohyby celého těla a rukou
• Mimika - pohyby obličeje
• Oční kontakt - (občas též vizika)
• Posturika - postoj celého těla
• Proxemika - vzdálenost komunikujících
• Chronemika - nakládání s časem při neverbální komunikaci
Haptika
Dotyková komunikace je snad nejzákladnější formou dorozumívání
mezi lidmi, je mnohovýznamová, a proto někdy těžce čitelná.
Dotyk se realizuje hmatem. Hmat je v podstatě stimulace milionů
smyslových receptorů, zakončených v kůži. Hmat je po zraku druhým
nejcitlivějším orgánem člověka, má větší informační schopnost než
sluch (u slepých nahrazuje čteni).
Děti mají šestinásobně větší citlivost hmatu než dospěli (zvláště staří).
Extroverti a lide přátelského ducha se rádi dotýkají druhých a mají
radost z dotyku druhých. Nejčastější formou dotyku je objetí
(přátelství, útěcha, upokojení, pozdrav) a podání ruky.
Haptika
Podání ruky
Má dlouhou historii, bývalo jen výsadou mužů (v Římě to byl znak dohody mezi
muži, ve středověku ubezpečení o nepoužití zbraně atp.). Stisk ruky symbolizoval
dobry úmysl. Podáni ženské ruky znamenalo výzvu k polibku ruky.
První stisk ruky - důležitý pro celý další průběh rozhovoru. Napovídá mnoho
o povaze a sklonech partnera.
Energicky stisk ruky - otevřená, vitální a optimistická povaha, slabý stisk znakem
osamělosti a bázlivosti.
Měkka ruka (tzv. leklá ryba) vyvolává v partnerovi negativní pocity.
Ruka podávaná shora dolů je znakem nadřazenosti a sebevědomí.
Ten, kdo podává jen prsty, je chladný, má sklony k vypočítavosti.
Sebehaptika - je drženi prstu jedné ruky prsty druhé ruky (člověk hledá oporu),
stříška (tzv. věžička) z prstů obou rukou je výrazem soustředění, ale i nadřazenosti,
pomalé tření dlaní znamená rozmýšlení.
Haptika
Prezident Ukrajiny a předseda Evropského parlamentu. Oba jsou vysoce postavení
muži, prezident Juščenko podává ruku shora, ukazuje svoji dominanci, Jerzy Buzek
přikládá svoji ruku, čímž dokazuje, že jsou si rovni. Pohledem demonstruje snahu o
přátelství, ale partner ho ignoruje.
Trojpodání ruky je oficiální, ale zároveň srdečné. Americký prezidentský pár
a britský premiér mají ze setkání radost. Nenucenost je dána i tím, že manželé
Obamovi umí normálně dávat najevo přátelské city. Dotyk Michele Obamové
působí srdečně a vyjadřuje přesně to, co má.
Netváří se, že se milují, ale vyhovují rituálu, který se od nich žádá.
Nevypadá to, že jsou zvlášť šťastní ze setkání. Sarkozy vyhrál, má
dominantní stisk, ale Kaddáfí si ho drží od těla, má větší osobní zónu a
nabubřelost dohání i svým oděvem. Levá ruka je v křeči, vypovídá
o vnitřním napětí.
Kinezika – gestika
Člověk se pohybuje dříve, než začne mluvit. Pohyby mohou byt nepatrné: např. typické „hm“ s přikývnutím hlavou.
Méně se lide pohybují, když lžou. Pohybem těla se zprostředkovává až 65 % informaci. Tělo ustavičně vysílá jisté
signály a jeho pohyby jsou spontánní řečí, pokud je neomezí společenská norma a konvence.
Charakter a sila pohybů souvisí s temperamentem člověka. V naši kultuře platí, že ten, kdo je sebevědomý nebo
nadřízený, manifestuje to relaxovanými pohyby. Živější a výraznější pohyby má sangvinik nebo cholerik než
melancholik, nebo dokonce flegmatik.
Chůzi sebevědomého člověka charakterizuje vypjaty hrudník a přenášení váhy těla na špičky nohou při rozhovoru
(vs stoj na jedné noze - ženy).
Během afektu člověk koná prudší pohyby než v klidu. Z počtu a frekvence pohybů se da vyčíst momentální
rozpoloženi člověka. Ze 38 druhů neverbálních pohybových reakci se nejčastěji uplatňuje úsměv, pak gestikulace,
pohyby hlavou a orientace hlavy a nakloněni těla směrem k partnerovi .
Plachý člověk sedí s překříženýma nohama, ruce sepjaté mezi nohama a hrudník nahrbeny, zatímco sebevědomý
partner se žoviálně opírá o stoličku, nadřazeně gestikuluje, nohy má od sebe a ovládá větší teritorium než jeho
partner.
Člověk se odvrací od toho, koho nemá rad, kdo je mu nesympatický. Ťuká prsty po stole, pokud je nervozni a
prchlivy.
Plachy člověk si strká prsty za límeček košile. Muž si upravuje kravatu, pokud se chce zalíbit ženě, žena si v daném
případě upravuje vlasy.
Kinezika – gestika
Gesta
Čteni gest závisí na konkrétní situaci.
•
•
•
•
•
•
•
Např. ruce zkřížené na prsou a nohy zaklesnuté v kolenou mohou znamenat
pouze ohroženi chladem (při čekání v sychravém počasí na autobus). Ale v
obchodním jednání jsou signálem toho, že partner zaujal vůči nabídce
nepřátelský postoj.
• Pro zkušené obchodníky, herce, učitele, manažery, řečníky nebo tlumočníky má
komunikace beze slov důležitý význam – informuje, co můžeme od partnera
očekávat, například:
a) silně nadřazený jedinec máchá tzv. kantorským gestem (sevřená dlaň
a vztyčený ukazováček) b) vstřícný postoj naznačují otevřené dlaně v rozevřené náruči,
c) sepjaté ruce vyjadřuji záporný postoj nebo frustraci – partner je nedůvěřivý,
obtížně se s nim jedná, je nejistý (ruce jsou obranna bariera),
d) zakrývání úst rukou a dotyky nosu signalizuji, že partner neříká pravdu,
e) stříška z prstů je projevem silného sebevědomí nebo vztahu nadřízenosti
(osoba dává najevo, že ví vše, je arogantní). Ovšem nemusí to byt vždy jen
negativní projev, osoba může byt jen sebevědomá.
Gesta
Mimika
MIMIKA
• Žádná část těla nedokáže tak bohatě vyjádřit emoce, jako svaly v obličeji
Sedm základních emocí:
• Štěstí x neštěstí
• Neočekávané překvapení x splněné očekávání
• Strach x pocit jistoty
• Radost x smutek
• Klid x rozčilení
• Spokojenost x nespokojenost
• Zájem x nezájem
Mimika
Mimika
Mimika
Mimika
Mimika
Mimické zóny
MIMICKÉ ZÓNY
1.Oblast čela a obočí
2.Oblast očí (ct 11:18)
3.Dolní část obličeje
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357komunikace-je-hra/208572231010012-rec-tela/
Oční kontakt
Oči vypovídají o osobnosti pozorovaného člověka, o jeho psychickém stavu, vlastnostech
a zejména o jeho vztahu k pozorovateli. Pokusy ukázaly, že čím menší je zrakový kontakt
s druhou osobou (která má např. tmavé brýle, zahalený obličej nebo stojí za jednosměrně
propustným zrcadlem), tím nepříjemněji se pokusná osoba cítí - má dojem, že je více
objektem nežli partnerem v hovoru a cítí se intenzívně pozorována.
Vzájemný pohled může být vyvrcholením kladných vztahů, může rozvíjet přátelství či být
žádoucí formou vzájemného styku dvou blízkých lidí. A naopak, oči mohou „probodávat“
- vyjadřovat negativní emoce.
Oční kontakt
Zaměření pohledu – neboli jeho zacílení. Psychologie zde zavádí pojem tzv. „terč“, jímž
může být určitá osoba, předmět, objekt či jeho detail.
Doba trvání pohledu – jak dlouho oči pozorují určitou osobu, objekt nebo detail („terč)“.
Pohled, který trvá výrazně delší dobu je většinou nepříjemný (tzv. „zírání“ či „civění“).
Druhým pólem je absence pohledu, což může vyvolat dojem opomíjení, ignorování,
nezájmu a je také pociťováno nepříjemně. Déle se člověk dívá na někoho, koho si váží, na
známé, na preferované osoby, na ty, které má člověk rád.
Četnost pohledů na různé terče – během hovoru ve skupině více lidí je možno zjistit,
kolikrát se člověk podíval na osobu A, B, C atd.
Sekvence – sled pohledů – ve skupině více lidí lze určit i pořadí, odkud kam směřoval
pohled.
Celkový objem pohledů – pokud se vezme v potaz, kolikrát a jak dlouho se osoba
(po)dívala na druhého člověka, je možné získat údaj o celkovém objemu, jenž je
považován za ukazatele sociálního zájmu.
Oční kontakt
Úhel pootevření očních víček – člověk se může dívat přivřenýma očima nebo naopak
široce otevřenýma. Lidé jsou schopni rozlišovat až 35 různých úhlů pootevření víček,
avšak schopnost záměrně reprodukovat takový úhel je menší.
Průměr zornice – se mění nejen při změně jasu, ale i při emocionální změně člověka.
Citově vzrušený člověk má velký průměr zornic, rozhněvaný člověk naopak malý (oči
„probodávají“).
Odklon směru pohledu od normály obličeje – lze se dívat na objekt přímo, nebo také do
boku, nahoru a dolů (např. „pošilhávání“, zvednutí očí od psaní či čtení, atd. – normálou
je míněna osa kolmá na plochu obličeje).
Mrkací pohyby – uvádí se frekvence mrkání.
Tvary a pohyby obočí – mezi dvěma póly (spuštěné obočí a výrazně povytažené) existuje
celá škála přechodových stavů.
Tvary vrásek kolem očí – při upřeném pohledu dochází často k deformaci kůže v okolí
očí.
Oční kontakt – pohled
Pohled -http://www.youtube.com/watch?list=PL4ECEA6935F0953C2&v=AQENwD-QlRA
38:36
http://www.youtube.com/watch?list=PL4ECEA6935F0953C2&v=AQENwD-QlRA
39:38
Posturika
Poloha těla, kterou člověk zaujme, prozrazuje mnohé o něm samotném.
Poloha těla (hrudník, ramena, hlava, ale i špičky bot) v klidové poloze vysílají komunikační
signály, zejména vztah k partnerovi dialogu (pojď blíž, nechej mne na pokoji, chci odejít,
jsem unavený, není mi do smíchu atp.).
Tělo vytváří komplex s polohou ramen a rukou, hlavy, nohou apod.
Proxemika
Tělo neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti ho prozrazuje mnohé pravě z jeho
snahy zaujmout v ni místo: extrovertní, dominantní a agresivnější lide si automaticky
sedají do čela stolu, introverti ke kraji stolu, na okraj pohovky atp. Obecně platí,
že člověk se v prostoru může více přiblížit k předmětu než k cizímu člověku. Čím
společensky výše stoji člověk, tím jsou však jeho gesta úspornější a méně prozrazují.
Ve stáří člověk řeč svého těla brzdi – s narůstajícím věkem mají lidé tendenci zvyšovat
vzdálenost.
Prostor v komunikaci – jak moc prostoru kolem sebe potřebujeme?
• intimní (45 cm a meně),
• osobní (45 cm – 120 cm),
• společenská (1,2 m – 3,7 m),
• veřejná (vzdálenost je větší než 3,7 m, tvoři základnu naši osobní ochrany).
Proxemika
Proxemika souvisí s kulturou země.
Příslušnici odlišných kultur zacházejí
s prostorem odlišně.
Příslušnici severoevropských kultur a mnozí
Američané při konverzaci udržuji dost
značný odstup. Jihoevropané a lidé
z blizkovýchodních kultur ve stejných
situacích stoji mnohem blíže.
Vertikální vzdálenost: menší
člověk se může cítit
při komunikaci s vyšším
člověkem nepříjemně.
Jak sedět?
Chronemika
Chronemika je úsek neverbální komunikace, zabývající se zacházení člověka s časem, např.
jak s časem hospodaří, jak je dochvilný, kolik věnuje času jednotlivým osobám
a problémům.
Chronemika je způsob, jakým vyjadřujeme, strukturujeme a užíváme čas ve vztahu
k druhým lidem. Jde o to, zda rádi komunikujeme, protahujeme rozhovor, nebo naopak
co nejrychleji sdělíme, co chceme. Chronemika se také týká vzájemné komunikační
vyváženosti, tedy, jak každá ze stran respektuje právo stejného času.

similar documents