Meliorace zemědělsky využívaných půd

Report
Meliorace zemědělsky využívaných půd
Význam slova meliorace


technické
zemědělské úpravy
pozemků - opatření
k obnovení, udržení
nebo zvýšení
úrodnosti půdy
meliorace mohou
být odvodňovací,
závlahové nebo
půdoochranné
/proti půdní erozi/
Význam meliorace

rozšiřují zemědělský půdní fond

zvyšují ekonomickou účinnost úrodnosti půdy

ochraňují a udržují dosavadní úrodnost půdy






!!!
zvyšují efektivnost chemizace, použití nových odrůd plodin, agrotechniky,
mechanizace a dalších
působí jako stabilizační faktor zemědělské výroby tím, že omezují vliv
povětrnostních podmínek
mají zpravidla dlouhodobý účinek a po jejich amortizaci působí zlepšení
úrodnosti půdy dále zdarma
z hlediska technického rozvoje mají poměrně nízký stupeň morálního
opotřebení, a tím je dána malá rizikovost těchto vkladů do půdy
v určitých oblastech umožňují koncentraci a specializaci zemědělské výroby
jsou v našich podmínkách investicemi a opatřeními antiimportního
charakteru
V rámci zúrodňovacích opatření na deficitních
půdách je třeba zabezpečit zejména

racionální využívání a zkvalitňování sorpčního komplexu

udržování, popřípadě zvyšování obsahu a kvality půdního humusu

prohlubování aktivního profilu půdy



zkvalitňování podmínek pro biologickou aktivitu a biochemické procesy
transformace látek a energií v aktivním profilu půdy
přívod energie do půdy (např. meliorační hmotou) nebo uvolnění energie
v půdách, kde je z různých důvodů sekundárně podvázán koloběh
energetické výměny (např. zkypřením zhutnělé půdy)
posilování autoregulační schopnosti půdy, popřípadě odstranění příčin jeho
útlumu komplexnost a jednotu zúrodňovacích a ostatních opatření na půdě.
Meliorace historie



Meliorací může být například:

odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy,

vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd

protierozní ochranu půd

lesnické meliorace (vysazování melioračních dřevin atd.).
Velký dopad na krajinu v rámci melioračních opatření mělo velkoplošné
odvodnění.
K velkoplošnému odvádění vody z krajiny koncem 19. století dochází
nejprve v rámci protipovodňových opatření, později také pro rozšíření
plochy zemědělské půdy (důraz na potravinovou soběstačnost), v posledním
období meliorací v 70. a 80. letech 20. století pak rozumné důvody
provádění mnohdy chyběly. Řeky byly regulovány, koryta toků byla
napřímena a prohloubena - zvýšila se jejich kapacita a zrychlil odtok
Zúrodňování těžkých půd
Zúrodňování těžkých půd
Těžké půdy z hlediska agronomického znamenají :

zhoršenou zpracovatelnost, která vyžaduje více operací pro přípravu půdy

obtíže při dodržování agrotechnických lhůt pro snadné a rychlé převlečení
povrchu půdy

po dešti a naopak pomalé vysychání půdního profilu po zimním období

zvýšené ohrožení plošnou i rýhovou vodní erozí

zvýšenou náchylnost ke zhutnění

zvýšené nebezpečí povrchového zamokření

nepříznivé důsledky objemových změn v závislosti na vlhkosti (kontrakční trhliny
narušují kořenové systémy a zvyšují výpar vody z půdy)

omezení biologické aktivity půdy, což se projeví ve zpomalení biochemických
procesů a následně ve snížení výnosů

omezení výměny půdního vzduchu a přívod kyslíku ke kořenům plodin

omezení funkce fyziologicky aktivního půdního profilu
Příčiny vlastností těžkých půd a
jejich důsledky



Mezi přirozené příčiny nepříznivých vlastností těžkých
půd patří geneze půdy a její zrnitostní složení.
Půdní druhy a typy vznikající na jemnozrnných
substrátech (terciérních jílech, slínitých a flyšových
horninách, nivních uloženinách apod.), mají primárně
vysoký obsah jílnatých částic (menší jak 0,01 mm),
popřípadě jílu (částice menší jak 0,001 mm).
Podíl částic může být zvyšován migrací v důsledku
půdotvorných pochodů – oglejením, glejovým
procesem, illimerizací a podzolizací.
Příčiny vlastností těžkých půd a
jejich důsledky


K přirozeným příčinám deficitnosti těžkých půd patří
i deformace struktury půdy tlakem způsobeným
hmotností nadložních vrstev nebo tlakem i smykem
způsobeným nabobtnáním jílového podílu.
Tepelná kapacita i teplotní vodivost těžkých půd
jsou relativně vysoké a proto těžké půdy platí za
„studené“. Určitou výhodu má tato vlastnost
v eliminaci přehřívání povrchu, které je naopak
nevýhodou lehkých půd – také v určitém omezení
důsledků časných přízemních mrazíků.
Zúrodňovací procesy




Zúrodňovací procesy na těžkých půdách vycházejí z těchto deficitních
vlastností, které limitují jejich produkční schopnosti.
Podle dominantní kritické vlastnosti (hlavní deficitní vlastnosti) se řídí
agromeliorační zásah.
Při vysokém podílu jílu a nedostatku hrubších zrnitostních frakcí je vhodné
vylehčení, popřípadě i opatření k melioraci struktury. Převažuje-li v jílovém
podílu bobtnavý minerál, vyznačuje se půda velkou objemovou měnivostí a
vylehčení je účelné doplnit diferencováním sortimentu hnojiv (s eliminací
peptizujících iontů), popř. aplikací vhodného hydrofobizátoru.
Vždy je potřebné organické hnojení a v případě potřeby i vápnění. Stejné
prostředky jsou účinné také v případech těžkých půd, jejichž dominantní
kritickou vlastností je vysoký index plasticity, nedostatečná propustnost pro
vodu a vzduch či obtížná zpracovatelnost (hroudy s velkou soudržností).
Meliorace struktury těžkých půd


Uvedené vylehčování těžké půdy je přípravnou a
pomocnou fází, na kterou navazují vlastní meliorační
opatření chemické, fyzikální a biologické povahy.
Při vylehčování těžkých půd převládá mechanický
zásah, který rozrušuje půdní strukturu kypřením,
orbou a zaoráváním vylehčujících hmot. Tím se
vytváří tzv. primární struktura půdy, která je však
nestabilní. Následující opatření, zejména chemická a
biologická si kladou za cíl zlepšení půdní struktury
a její stabilizaci.
Chemická stabilizace

Zahrnuje posilování tvorby a stability půdních agregátů a
eliminaci těch jevů a procesů v půdním prostředí, které působí
proti ní, a konečně také snížením objemové měnivosti těžkých
půd. Nejběžnějším chemickým stabilizátorem je vápník.
Vápnění nejen upraví půdní reakci v kyselých půdách, ale
vyvolává flokulaci (srážení, vločkování) půdních koloidů a tak
vytváří předpoklady k tvorbě půdních shluků a pozdějších
agregátů. Postupujícími procesy se vápník dostává do
křemičitanové formy a v této podobě jakéhosi umělého skeletu
posiluje odolnost půdních agregátů a tím i úrodnost půdy.
Fyzikální stabilizace




Představuje nadějnější cestu pro vývoj účinné
metody meliorace těžkých jílovitých půd.
Zatím byly zkoušeny dvě metody: tepelná a
magnetická stabilizace půdní struktury.
Tepelná stabilizace – vychází z principů nevratných změn v mineralogickém složení
jílu vlivem vyšší tepoty. To se projeví snížením objemové měnivosti jílu a zvýšením
pevnosti agregátů. Technologie je energeticky velmi náročná, proto se v praxi zatím
využívá jen využívání vlivu sluneční energie např. časnou letní orbou.
Magnetická stabilizace – vychází z účinku magnetického pole na magnetizovatelné
částice v půdě. Magnetické pole určité intenzity působí na vazby mezi půdními
částicemi obsahující tato magnetika (např. železo), a tím způsobí přesuny
(reorientaci mikročástic), a předpokládá se i zpevnění nově vytvořených vazeb.
Biologické způsoby stabilizace




Nejspolehlivější cestou meliorace půdní struktury těžkých půd jsou osvědčené biologické
způsoby. Působí jednak samy o sobě, jednak jsou nedílnou součástí a nutnou doprovodnou
složkou všech ostatních (mechanických, chemických, fyzikálních) opatření k melioracím.
Základem je vhodná struktura plodin s dostatečným podílem hluboko kořenících druhů,
především víceletých pícnin, dále účelné střídání plodin v osevních postupech a dostatečný
přísun organické hmoty do půdy včetně využívání zeleného hnojení (strniskové plodiny a
podsev). Vhodným střídáním plodin lze udržet a zlepšit přirozenou úrodnost půdy a
stabilizovat procesy přeměn látek a toků energie v půdním tělese. Zároveň se omezuje nutnost
dalších materiálových a energetických vstupů.
Vhodné osevní postupy a jejich racionální střídání je základním systémovým opatřením
v ekologickém zemědělství.
Vlivem biologické stabilizace se vytváří z nestabilní primární půdní struktury stabilní
sekundární struktura.
Zvláštní význam v osevních postupech mají vojtěška, vojtěškotravní, popř. i jetelotravní směsi
svým vlivem na stabilizaci vertikální pórovitosti v půdním profilu těžké půdy. Tyto rostliny mají
rovněž nezastupitelný význam ve speciálních osevních postupech při rekultivaci půd
ovlivněných těžbou nerostných surovin (viz. kapitoly v úvodu do studia rekultivací).

http://www.youtube.com/watch?v=dHLZ1KwoMoM
Agromeliorace těžkých půd
kypřením

Posláním agromelioračních postupů kypřením těžkých půd je zlepšit jejich fyzikální
vlastnosti, zejména propustnost pro vodu a provzdušněnost.
Hloubkové meliorační kypření

Je základním agromelioračním zásahem (do hloubky 0,5 – 0,8 m) k melioraci
fyzikálních vlastností těžkých půd. Jeho parametry jsou hloubka kypření, rozchod a
směr kypřících rýh, doba realizace hloubkového melioračního kypření a životnost jeho
účinnosti..
Hloubka
kypření
Rozchod
kypřících rýh
Směr kypřících
rýh
Doba realizace
hloubkového
melioračního
kypření
Zúrodňování zhutnělých půd
Zúrodňování zhutnělých půd
PŘÍČINY



Na zhutňování půd se podílí především hmotnost mechanizace při různých
operacích na půdě.
Veškeré mechanizační a dopravní prostředky zvyšují svou hmotnost. Uvádí
se, že v poválečném období stoupla hmotnost dopravních prostředků až o
200 %. Negativně působí intenzifikační faktory jako je aplikace vysokých
dávek průmyslových hnojiv a časté protěžování tekutých forem hnojiv na
úkor chlévského hnoje, zvýšená frekvence pojezdů při ošetřování kultur a
nedodržování biologicky správných osevních postupů.
Příčiny zhutnění jsou primární a sekundární. Primární zhutnění vyplývá ze
samotné podstaty geneze půdy. Sekundární je způsobeno vlastním
hospodařením na půdách. Zhutněním trpí prakticky všechny půdní druhy.
Nejnáchylnější jsou však půdy střední zrnitosti, půdy hlinité a písčitohlinité.
Zjišťování škodlivého zhutnění



Významným exaktním stanovením zhutnění je polní
penetrometrická šetření. Využívá se ručního nebo
mobilního registračního penetrometru.
Penetrometry jsou založeny na principu měření
odporu vznikajícího při zatlačování měrného tělesa
ve tvaru kužele do půdy. Tlaky se registrují
mechanicky na papírový pásek – penetrogram.
U dokonalejších přístrojů jsou uvedeny údaje na
displeji a jsou ukládány do paměti počítače.
Vyhodnocením zjištěných údajů vznikne mapa
plošného škodlivého zhutnění.
Penetrometr je přístroj pro měření zhutnění
půdy, v případě Quake-meteru dokonce až
do hloubky 60 cm. To je nutné k přesnému
stanovení četnosti, typu a intenzity
aerifikace.
Zjišťování škodlivého zhutnění

Podle objektivně zjištěného stupně vertikálního a
horizontálního zhutnění lze zúrodňovací opatření
rozdělit na:
 a)
preventivní agrotechnická a organizační opatření
 b) agromeliorační opatření s různou intenzitou zásahu
(podrývání,dlátování,hloubkové kypření)
 c) následná stabilizační opatření
Zúrodňování písčitých půd
Zúrodňování písčitých půd
Zúrodňování písčitých půd


Písčité půdy se většinou vyskytují ve velmi výhodných klimatických
oblastech, jsou snadno zpracovatelné a tak vytvářejí základní předpoklady
pro ekonomickou rentabilitu zúrodňovacích zásahů.
Zúrodňování písčitých půd má u nás dlouholetou tradici. Vlastní technologie
zúrodňování se vlivem rozvoje zemědělské výroby mění. Zásahy vedoucí ke
zlepšení vlastností písčitých půd lze rozdělit do čtyř základních okruhů
opatření :

1. Technická meliorace – investiční zúrodňovací opatření např. závlahy, odvodnění,
technická protierozní opatření,

2. Agromeliorace – neinvestiční zúrodňovací opatření,

3.. Diferencovaná agrotechnika – diferenciované zpracování půdy, hnojení, osevní
postupy,

4. Optimalizace soustavy hospodaření – racionální využití přírodně výrobních
podmínek.
Syntézou uvedených opatření lze vytvořit základ komplexní zúrodňovací soustavy
písčitých půd. V té je také záruka maximální efektivnosti zúrodňovacích opatření.
Aplikace zhutňujících
melioračních hmot





Aplikace zhutňujících melioračních hmot – písčité půdy se zhutňují jílovitými
melioračními hmotami různého původu a tato aplikace má některé společné aspekty.
Použití slínitých hornin – slínování - je nejstarším způsobem při zúrodňování
písčitých půd.
Slínité horniny jsou usazené horniny nezpevněné nebo zpevněné.
Nezpevněné se označují jako slíny, které jsou tvořené směsí jílu (25 – 75 %) a
vápence (25 – 75 %).
Zpevněné horniny stejného složení označujeme jako slínovce. Podle obsahu CaCO3
rozdělujeme slínité horniny na:

nízkoprocentní (obsah CaCO3 je 25 – 50 %)

vysokoprocentní (obsah CaCO3 je 50 – 75 %).
Hlavním účinkem slínitých hornin je zhutnění písčité půdy, zlepšení sorpčních
vlastností a celkové vododržnosti.
Aplikace zhutňujících
melioračních hmot



Použití bentonitu
Použití tufogenních hornin – jedná se o jílovitě
přeměněné horniny, které dělíme na tufy a tufity.
Použití ostatních melioračních hmot

Opuky

Průmyslové komposty

Rašeliny

Oxyhumolity

Organické a organominerální odpady

Rybniční nebo říční usazeniny

Zaorávka slámy

Odpadní stromová kůra

Použití kejdy

Použití karbohnojiv

syntetických ionexů
Opatření k zajištění komplexnosti
zúrodňovacího účinku


Zúrodňovací opatření na písčitých půdách, stejně
tak i na ostatních půdách, nelze chápat ani
realizovat izolovaně od běžného hospodaření, a tím
méně odděleně od ostatních melioračních zásahů.
Při tvorbě zúrodňovací soustavy je třeba
komplexně zohlednit všechny kritické vlastnosti
písčitých půd a vhodně volit meliorační zásah. Při
volbě kteréhokoli zásahu nelze pominout deficitní
vlastnosti těchto půd – snadnou erodovatelnost,
silnou proplavitelnost, vysychavost, nízkou sorpční
schopnost, apod.
Opatření k zajištění komplexnosti
zúrodňovacího účinku



Opatření fytotechnická – rozmnožují obsah organické hmoty
v písčitých půdách, které většinou trpí právě nedostatkem humusu.
Mnohé rostliny mají účinek fytomeliorační. Upravují vlastnosti půd,
meliorují půdní těleso pro zemědělské využívání svými biologickými
vlastnostmi. Do pojmu fytomeliorace zahrnujeme kromě již zmíněného
zeleného hnojení také zařazení melioračních plodin do osevního
postupu a biologickou protierozní ochranu.
Mezi hlavní deficitní vlastnosti písčitých půd patří přílišná
propustnost pro vodu. K zadržení příliš rychlého průsaku vody
srážkové nebo závlahové byla již dříve vyvinuta metoda tzv.
bezvýkopová aplikace podzemních protiprůsakových bariér.
Princip regulace vodního režimu písčité půdy touto metodou spočívá
v zadržování prosakující vody podzemními žlaby
Půdní struktura je negativně ovlivňována především
zhutňováním. Častá příčina zhutnění je značná hmotnost
zemědělské techniky a častá frekvence pojezdů po
obhospodařovaných plochách.
Odkameňování půd



Deficitem kamenitých, skeletovitých půd je samotný
výskyt štěrku, kamení či balvanů v ornici a podorničí.
Z dosavadních poznatků vyplývá, že skeletovitost není
překážkou vlastní produkční schopností půdy, ale
kritickým, limitujícím faktorem pro výsledný účinek.
Příměs skeletu v půdě omezuje až znemožňuje
intenzifikaci obdělávání půd a také sklizně,
především znemožňuje využití velkovýrobních
mechanismů (například sklizňových linek pro
brambory).

Množství skeletu v procentech je charakterizováno
termíny, které rozšiřují označení půdy :
5
– 10 % příměs (štěrk, kamení – podle velikosti)
 10 – 25 % slabě štěrkovitá (kamenitá) půda
 25 – 50 % středně štěrkovitá (kamenitá) půda
 50 – 75 % silně štěrkovitá (kamenitá) půda
 nad 75 % štěrkovitá (kamenitá) půda
Tuhá fáze půdy – druhy půd


Podle obsahu částic 0,001 mm, (zastoupení zrn I. kategorie), rozdělujeme
půdy na tzv.půdní druhy.
Vybrané půdní druhy tvoří půdní skupiny
(Pozn.: půdy se třídí z hlediska fyzikálně petrografického na půdní druhy,
a z hlediska genetického na půdní typy; petrgrafie = věda zab. popisem a
vlastnostmi hornin).
Obsah částic 0,001 mm
v procentech
Druh půdy
Skupina půd
0 – 10
10 – 20
písčitá
hlinitopísčitá
LEHKÉ
20 – 30
30 – 45
písčitohlinitá
hlinitá
STŘEDNÍ
45 – 60
60 – 75
75 - 100
jílovitohlinitá
jílovitá
jíl
TĚŽKÉ
Velikost kamenů rozhoduje o
způsobu odkamenění




Při velikosti skeletu v rozmezí 30 až 300 mm je možno použít sběru či
drcení kamene. O volbě rozhoduje hustota a rovnoměrnost rozmístění
kamene v půdě, hloubka profilu, sklonitost terénu a také mineralogické
složení horniny.
Při skeletu větším než 300 mm je nutné odstranění i při nižším obsahu než
uvedených 20 % plochy.
U kamenů velikosti 0,6 m je možno použít vhodného sběrače. U větších
balvanů buď individuální sběr nebo rozstřelování. Volba záleží především
na technických možnostech uživatelů pozemku.
Vystupují-li kameny na poli ve formě malých výchozů hornin, vyžaduje
odstranění speciální technické práce, případně převrstvení ornicí. Tento
zásah je třeba zvážit nejen z hlediska ekonomického, ale i protierozního a
estetické ochrany krajiny.
Vliv odkamenění na půdu



Po odkamenění sběrem

Změna zrnitosti,

Výrazně se sníží podíl frakce v ornici větší než 30 mm (nepříznivá pro mechanizaci)

Podíl frakce menší než 30 mm se nezmění.

Na svažitých pozemcích se zvětší možnost eroze.
Drcením kamene se

zrnitostní složení se výrazně změní ve prospěch menších frakcí,

rovněž se změní tvar a ostrost skeletu

Zvětší se povrch zeminy, ale méně než u sběru, protože část větší frakce zůstává.

Nepatrně se zvětší objem orniční vrstvy nakypřením

Na svažitých pozemcích se slabě zvýší možnost eroze, ale méně než po sběru.
Odkamenění se projeví také změnou teplotních a vlhkostních poměrů. Bylo zjištěno,
že půda po odkamenění je v letním období teplejší (kamenitá půda v tomto období
zůstává přes den chladnější vlivem absorpcí tepla kamenitou příměsí).
Chemické způsoby zúrodňování
Podíl orných půd s kyselou reakcí (pH do 5,5) činí v ČR 31,4 %, přičemž
krajově dosahuje až 60 % z celkové výměry.
Chemické způsoby zúrodňování


Kritická vlastnost - kyselost půdy, je příčinou nepříznivého
růstového prostředí.
Narušuje:






výživu rostlin a vyvolává celou řadu nepřímých nepříznivých
důsledků
narušuje půdní strukturu
vodní a vzdušný režim
zhoršuje podmínky pro činnost půdních mikroorganismů
zhoršuje přijatelnost živin z půdního roztoku
podílí se i na zhoršování kvality půdního humusu.
Chemické způsoby zúrodňování




Kyselost půd je jednou z bariér zvyšování jejich úrodnosti.
Chemické meliorace půd zahrnují veškeré způsoby uplatnění
většího množství chemických látek přírodního NEBO umělého
původu s cílem zásadního pozitivního ovlivnění deficitních faktorů
půdní úrodnosti.
Přímý výsledek chemické meliorace spočívá zpravidla v úpravě půdní
reakce, popřípadě v optimalizaci režimu živin. Nepřímý výsledek spočívá
v následných změnách dalších půdních vlastností, které se změnou pH
souvisejí.
Do okruhu chemických meliorací řadíme proto především zásahy umožňující
efektivní regulaci pH (vápněním nebo okyselováním) a režimu solí
(sádrováním). Dále meliorační hnojení fosforem a draslíkem v kombinaci
s organickým hnojením.
Zásady melioračního vápnění


Vápnění kyselých půd je jednak běžným agrotechnickým
opatřením, ale i nejstarším agromelioračním zásahem.
Z výzkumného hlediska jsou dokumentovány převážně jen
pokusné výsledky pozitivních účinků vápnění na pH a půdní
vlastnosti i výnosový efekt vápnění. Ekonomická efektivnost
zůstává nadále nedostatečně zdokumentována. Nedořešena
zůstává optimalizace půdní reakce ve vztahu k ostatním
faktorům půdní úrodnosti a půdně ekologickým podmínkám ČR.
Meliorační zúrodňovací vápnění

Jedná se o zásah, kterým se pokud možno v nejkratším čase má
dosáhnout optimálních poměrů půdní reakce. Tyto optimální hodnoty
půdní reakce jsou dány druhem půdy a obsahem humusu v ní, a také
požadavky pěstovaných plodin.



Hodnoty viz. skripta!
K melioračnímu zúrodňovacímu vápnění lze použít mletý vápenec, mletý
dolomitický vápenec, pálené vápno a mletou (drcenou) vápenatou
hutnickou strusku.
Pálené vápno lze připustit pouze na těžkých půdách. Na půdách
s nedostatkem hořčíku se aplikuje dolomitický vápenec. Mletí musí být
dostatečně jemné, částice nemají být větší než 2 mm.
Zásady aplikace ostatních
chemických meliorantů



Problematika okyselování zásaditých (karbonátových) půd – tyto půdy s výměnným
pH/KCl nad 7,2 se vyskytují na jižní Moravě, kde tvoří až 20 % půd. Vlastní řešení
okyselování těchto půd není u nás experimentálně ověřováno. V řadě jiných zemí
byla pozorována vysoká efektivnost při aplikaci síry, sádry, popřípadě kyseliny
chlorovodíkové na karbonátových půdách. Částečnému snížení alkalické reakce
napomáhá i systematické hnojení síranem amonným.
Chemická meliorace zasolených půd – představuje zpravidla následné zúrodňovací
opatření po odvodňovacím zásahu, kterým bylo dosaženo snížení hladiny silně
mineralizovaných vod jako prvotní příčiny zasolení.
V ČR je výskyt zasolených půd vázán jen na oblast jižní Moravy, zhruba 6500 ha,
kde se využívají jako ostatní orné půdy.
Zúrodňování půd poškozených erozí
Půdy poškozené erozí se vyznačují zkráceným humusovým horizontem, ochuzením
ornice o humus a živiny a relativním zvýšením obsahu skeletu.
Zúrodňování půd poškozených
erozí


Vodní eroze – fluviální, působí především na
svazích. Větrná eroze – eolická, způsobuje
podobné kritické vlastnosti erodovaných půd.
V České republice trpí různými druhy eroze 30 %
veškeré půdy. Zemědělská půda je ohrožena
z plných 42 % (fluviální erozí trpí 31 %, eolickou
11 % zemědělských půd).
Příčiny eroze půd




Intenzifikace zemědělské výroby vyžadovala v minulosti tvorbu velkých
půdních celků, výrazné zvýšení podílu orné půdy a hospodářské plány
zemědělských družstev předepisovaly minimální výměry jednotlivých
druhů pěstovaných plodin bez ohledu na sklonitostní poměry regionu.
Používání těžkých mechanismů podporovalo velké bloky půdních celků,
pokud možno s monokulturami, a způsob obdělávání pozemků
nerespektoval zásady protierozní ochrany.
Snížení úrodnost půdy bylo eliminováno dodáváním nadměrných
množství průmyslových hnojiv, které nemohli pěstované plodiny využít.
Tyto látky pak byly spolu s půdními částicemi transportovány do
vodních toků a nádrží tam způsobovaly eutrofizaci vody. Dnes je třeba
tento přístup změnit a změnit systém hospodaření s ornou půdou směrem
k trvalé udržitelnosti.
Zúrodňování půd poškozených
erozí


Fluviální eroze
Voda stékající po povrchu půdy ji rozrušuje a unáší sebou
půdní částice, humus a živiny. Podle projevů účinku vody na
půdu se rozlišuje eroze plošná, rýhová, výmolová a stržová.

Plošná – projevuje se na svazích, kde při deštích vtéká voda nejen do spodních
vrstev, ale stéká i plošně po svahu a odnáší sebou jemné půdní částečky.
Způsobuje značné škody i když je pomalá a méně nápadná.

Rýhová - či brázdová vzniká při vydatnějších deštích, kdy voda stékající po
svazích vytváří nejprve malé stružky, potom hlubší rýhy a brázdy.

Výmolová a stržová – objevuje se při prudkých a vydatných deštích, kdy
vznikají přívaly vody, které vymílají hluboké výmoly a strže, zpravidla ve spodní
části svahu. Patří sem v krajině poměrně častá eroze bystřinná a říční, jejichž
působením se prohlubuje koryto toku nebo jsou vymílány břehy.
Zúrodňování půd poškozených
erozí

Zúrodňovací opatření na půdách již poškozených
erozí musí být nutně komplexní a musí zahrnovat
vedle vlastních agromelioračních zásahů především
preventivní protierozní opatření:
 celoplošný
kryt půdy v době výskytu erozních situací,
 setí a ošetřování porostů ve směru vrstevnic
 protierozní osevní postupy,
 či využívání ochranných meziplodin.
Zúrodňování půd poškozených
erozí



U půd náchylných k větrné erozi je nutno preventivně využívat protierozní
opatření spočívající:

v kultivaci půdy a setí ve směru kolmém na převládající směr větru

ve střídání plodin odolných k větrné erozi nebo výškově rozdílných.
Vlastní zúrodňovací opatření se provádí především:

výrazným obohacením ornice humusem

vysokými dávkami organických hnojiv

vysokým podílem v zastoupení víceletých pícnin.
Základním průvodním agrotechnickým opatřením při zúrodnění smytých půd
je trvalé provádění podmítky a orby otočnými pluhy.
PROTIEROZNÍ OPATŘENÍ




Snížení půdního smyvu lze dosáhnout protierozními opatřeními:

organizačními

agrotechnickými a vegetačními

technickými
Protierozní ochranu je třeba realizovat jako komplexní systém, v daném
území ji řešit variantně a z řešených variant zvolit variantu nejvhodnější
z hlediska záboru půdy, finančních nákladů na realizaci a následný provoz
protierozních opatření
Obecně lze konstatovat, že efektivní návrh systémů protierozní ochrany musí
spočívat v zachycení povrchově odtékající vody na chráněném pozemku,
převedení co největší části povrchového odtoku na vsak do půdního profilu
a snížení rychlosti odtékající vody.
Z hlediska finančního je nutné při návrhu protierozních opatření postupovat
od finančně i realizačně nejjednodušších organizačních a agrotechnických
opatření k opatřením technického charakteru.
Organizační opatření
zahrnují:
 návrh
vhodného umístění pěstovaných plodin
 návrh pásového pěstování plodin
 návrh optimálního tvaru a velikosti pozemku
 návrh vegetačních pásů mezi pozemky
 návrh záchytných travních pásů
Agrotechnická a vegetační
opatření
zahrnují:
 půdoochranné
obdělávání
 protierozní orba
 protierozní setí kukuřice
 protierozní ochrana brambor
Technická opatření
zahrnují:
 terénní
urovnávky
 příkopy
 průlehy
 terasy
 ochranné hrázky
 protierozní nádrže
 protierozní cesty
DŮSLEDKY VODNÍ EROZE
Hlavní důsledky

Hlavní důsledky vodní eroze můžeme rozdělit do
následujících tří skupin:
 Ztráta
půdy
 Transport a sedimentace půdních částic
 Transport chemických látek
Ztráta půdy





Ztráta půdy při erozních procesech postihuje nejvíce zemědělství.
Ztráta je trvalá, protože ani v případě, že půda ve formě sedimentu je po
svém zachycení vytěžena, pouze zcela výjimečně se vrací zpět na
pozemek.
Uvolňování a odnos částic se často děje ve velkém měřítku. Mnohdy se při
intenzivních srážkách smyje mělká půdní vrstva a obnaží se půdní podklad,
což má při dlouhodobém procesu tvorby nové půdy pro zemědělskou i lesní
výrobu velmi nepříznivé důsledky.
Vodní eroze postupuje selektivně - t.j. odnáší nejprve nejjemnější nebo
nejlehčí půdní částice. V praxi to znamená ztrátu organické složky, snížení
schopnosti vázat živiny, vyrovnávat pH a vůbec celkové snížení sorpční
kapacity. Ztráta rostlinných živin znamená vedle snížení výnosu i zhoršení
kvality sklizně.
Ztráta půdy rovněž vede ke snížení biodiverzity dané oblasti, protože
rostlinné druhy ztrácejí svá přirozená stanoviště.
Transport a sedimentace půdních
částic





Splaveniny zanášejí přirozené i umělé vodní toky (plavební, odvodňovací,
závlahové i jiné kanály), vodní nádrže a stavby na tocích.
Dále zanášejí koryto toku a zmenšují jeho hloubku. Úroveň dna a s ní i
hladina toku zvolna stoupá a postupně působí zamokření okolních pozemků.
Koryto vyžaduje častější údržbu a čištění, což je jednak nákladné a jednak
má negativní vliv na stabilitu a ekologickou funkci koryta.
Silný zákal vody při erozních událostech negativně ovlivňuje oživení toku a
snižuje kvalitu vody pro další její využití.
U mnoha nádrží je každoročně zanášeno až 5% objemu.
Transport chemických látek




Spolu s půdními částicemi je ze zemědělských pozemků přinášeno i velké
množství živin.
Jemnozrnné sedimenty v toku pak negativně ovlivňují kvalitu vody a
poskytují životní podmínky organismům a rostlinám náročným na živiny ve
vodě i v půdě, čímž dochází ke změnám v biologických charakteristikách
toku - změna oživení i břehového porostu.
Spolu s jemnými půdními částicemi jsou do toku přinášeny i toxické látky,
aplikované při ochraně rostlin nebo hnojení (zejména pesticidy a těžké
kovy). Živiny transportované do nádrže (hlavně N a P) jsou zdrojem
eutrofizace, která sice zvyšuje biologickou hodnotu vody, ale současně hrozí
kyslíkovou havárií.
Splaveniny tedy negativně ovlivňují kvalitu vody v nádržích.

similar documents