Jezuité v Čechách

Report
JEZUITÉ
JEZUITÉ OBECNĚ
Toto bratrstvo (jinak řečeno také Tovaryšstvo Ježíšovo-Societas Iesu) bylo
založeno r. 1534 sv. Ignácem z Loyoly. 7 studentů Université de Paris složilo
vstupní sliby v kapli sv. Denise na Montmartru a tím vznikl jeden z
nejvýznamnějších řeholnických řádů.
V r. 1773 byl zrušen papežem Klementem XIV., ale nezanikl úplně a v r. 1814
byl obnoven papežem Piusem VII. a působí dodnes.
Tovaryšstvo Ježíšovo je mužský řád, tudíž pouze pro muže. Jediná žena, která
se mohla považovat za členku řádu, byla dcera císaře Karla V. a přítelkyně
sv. Ignáce španělská infantka Jana Španělská.
Funkce:
Hlavní funkcí řádu je upevňování víry a služba lidem (Pastorizace), vzdělávací
a vědecká činnost a také Misie.
V České republice působí České provincie Tovaryšstva Ježíšova a vlastní 8
domů. Český provinciál se jmenuje František Hylmar.
Po celém světě je zhruba 20 000 členů řádu.

Do Prahy přišli první jezuité v roce 1556.

Roku 1622 byla Tovaryšstvu Ježíšovu svěřena výuka na Karlově univerzitě


Jezuitský řád se liší od jiných řádů svým slibem přísné poslušnosti vůči
papeži
Po Bitvě na Bílé hoře byla hlavní náplní činnosti řádu misijní činnost
(zaměřená zejména proti protestantské reformaci).
Jana Španělská
sv. Ignác z Loyoly
papež Pius VII.
PÁTER ANTONÍN KONIÁŠ

Páter Antonín Koniáš (též známý jako Koňas z
Vydří) se narodil v únoru roku 1691 v Praze
Vojtěchu a Kateřině Koniášovým. Otec byl
knihtiskařem v jezuitském Klementinu.
Základní vzdělání získal Antonín při jezuitském
kostele sv. Klementa, střední v koleji
Klementina. Od svých 17 let byl členem
jezuitského řádu. Po dokončení studií
bohoslovectví v roce 1719 se věnoval misijní
činnosti ve východních, jižních a západních
Čechách. Proslul jako horlivý kazatel a
vynikající řečník, který se na kazatelně
objevoval až pětkrát denně (kázal česky i
německy) a často vysílením na místě dokonce
omdlel. Byl zarytým odpůrcem české reformace,
Působil jako přední censor knih a v průběhu
jeho činnosti bylo prý 30 000 knih (většinou
cizích: 41 % českých a 59 % cizojazyčných)
spáleno a tisíce dalších byly znehodnoceny
(začerněné, vytrhané, apod.). Roku 1729
vystavil v Hradci Králové příručku pro určení
vadných knih, kterou nazval Klíč kacířské
bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění
zamykající (Clavis haeresim claudens et
aperiens). Ta obsahovala závadné knihy zavrhoval téměř všechnu literaturu z let 14141620 a pobělohorskou literaturu. Mezi závadné
knihy řadil českou literaturu exulantskou, tedy
spisy husitské, bratrské, lutherské, kalvinské a
pietistické. Tento seznam zakázaných knih byl
závazný až do roku 1770, tedy 10 let po jeho
smrti.
Svá díla oproti tomu rozdával. Nejznámější z nich je
Cytara Nového Zákona, která měla nahradit staré
evangelické kancionály. Další díla nejsou tak
podstatná, jde o knihy Jediná choť Beránkova
(1729), Zlatá neomylná římsko-katolické pravdy
dennice (1754), Herbář či Vejtažní naučení.
Antonín Koniáš zemřel 27. října 1760 v Praze.
Národní obrození pátera Koniáše ještě v řadě
případů nemile zkreslilo a využilo ho k očernění
jezuitské řádu. Lidé si ho dnes nejlépe vybaví díky
románu Aloise Jiráska Temno. Komunistická
propaganda využila Koniášovu temnou pověst, aby
očernila církev jako celek.
BEDŘICH BRIDEL

Byl český barokní spisovatel, básník a jezuitský misionář.
Do jezuitského řádu vstupuje v r. 1637 a v r. 1650 je vysvěcen
na kněze.
Studoval na gymnáziu filozofii a teologii, poté se stává
profesorem na Universitě Karlově a r.1656 zakládá tiskárnu v
Klementinu.
Od r. 1660 se začíná věnovat pouze misijní činnosti a obrací
český lid k víře.
Pomáhá v Kutné Hoře léčil lidi nakažené morem a na ten sám v
r. 1680 umírá.
DÍLA : Život svatého Ivana (1657)
Jesličky (1658)
Co Bůh? Člověk? (1659)
Katechizmus (1672)
Příprava k výborné smrti (1680)
BOHUSLAV BALBÍN
Byl český literát, historik, kněz, zeměpisec a pedagog. Řadí se mezi obhájce českého jazyka
a patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka.
Balbínovo dětství nebylo snadné. Narodil se rodině patřící do nižších vrstev a v raném
mládí mu zemřel otec. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho
(ve strachu) zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec
přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu,
pevnou víru a hlubokou úctu ke svatým. Od 5 let navštěvuje jezuitskou školu a v 15 – ti
letech nastupuje k Tovaryšstvu Ježíšovu.
V r.1648 se Balbín údajně zúčastnil boje Prahy a švédské armády na Karlově mostě a při
bránění Staroměstské mostecké věže byl vážně zraněn.
Roku 1646 o korunovaci Ferdinanda IV. vydává Balbín svůj první spisek Legatio apollinis
coelestis ad universitatem Pragensem. Nejednalo se však ještě o dějepisnou práci, ale o
veršované dílo v duchu soudobého humanismu. Balbín sice zprvu psal latinské básně a i
později toho nezanechal, ale postupně v jeho tvorbě nabyly naprosté převahy práce
dějepisné. Roku 1650 poslední švédské oddíly konečně opustily Čechy, Balbín byl týž
rok vysvěcen na kněze, získává titul mistra svobodných umění a na vlastní žádost se na
několik příštích let stává misionářem. Jako misionář působil například na Kunvaldsku
kde se snažil vymítit zbytek husitských a protestantských zvyků. Po ukončení
misionářské funkce působil Balbín jako učitel na gymnáziu. Jako učitel se představoval
až do r. 1661 kdy byl zbaven povolení práce s dětmi a uvalen do izolace, údajně kvůli
jeho pedofilní sexuální orientaci.
Balbín odchází do ústraní a zde konečně prozřel jako historik a spisovatel. Celé Balbínovo
dílo je psáno k poctě českého národa. Poté byl pověřen vypracováním dějin jezuitů u
nás, ale dílo dokončuje až v r. 1680 ( o 10 let později).
DÍLO BOHUSLAVA BALBÍNA


Miscellanea historica regni Bohemiae – Směs rozprav o
dějinách českých, vycházelo od r. 1679. Dílo bylo rozvrženo do
dvou částí, z nichž každá měla mít deset knih. Některé části
vyšly až po jeho smrti.I. část (dekáda)
 Liber naturalis – o přirozené povaze země České
 Liber popularis – o obyvatelích
 Liber chorographicus – místopis
 Liber hagiographicus – též Bohemia sancta - o svatých
 Liber parochialis – též Sacer dotalis - o farách
 Liber episcopalis – o pražském arcibiskupství
 Liber regalis – o panovnících
 Liber epistolaris – sbírka listin
 Bohemia docta – Učené Čechy, vyšlo až roku 1777, zabývá se
zde českými kulturními a literárními dějinami
II. část (dekáda) nebyla napsána celá
 První dvě knihy jsou věnovány genealogii české šlechty
 Liber curialis seu de magistratibus et officiis curialibus
regni Bohemiae – Kniha o soudech a úřadech království
českého
KONEC ;)

similar documents