Moderní metody topografického mapování

Report
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA STAVEBNÍ
ÚSTAV GEODÉZIE
Moderní metody topografického
mapování
Autor:
Monika Pončíková
Pojmy (dle ČUZK)
• Topografické mapování – mapování pro
vyhotovení topografické mapy
• Topografická mapa – mapa zpravidla
středního měřítka, která přehledným
způsobem kartografického znázornění
předmětů šíření a měření a jejich generalizací
nebo zdůrazněním poskytujeme dobrou
všeobecnou orientaci v daném území
Nejstarší metody mapování
• Metoda měřického stolu (metoda podrobného měření, při
které se pomocí eklimetru přímo na stanovisku v terénu vyznačují na
zajištěném papíru upevněném na měřickém stole směry a vzdálenosti z
tohoto stanoviska na určovaný bod)
• Stolová tachymetrie ( tachymetrie, při níž se pomocí eklimetru
zjišťuje vodorovný směr graficky na měřickém stole)
• Metoda číselné tachymetrie (metoda, při níž se zjišťuje
vodorovný směr úhloměrným přístrojem)
• Kombinovaná metoda (mapovaní, pří němž je polohopisným
podkladem fotoplán a výškopis se získá měřením v terénu)
Univerzální stereofotogram. Metoda
• vhodné pro topografické mapování větších územních celků a
tam kde je libovolně členitý terén
• předpokladem je souvislé pokrytí území leteckými měřickými
snímky se stereoskopickým překrytem (podélně 60%, příčně
20-30%)
• Topografiké mapování 1:25000 v telech 1953-1957
• Topografiké mapování 1: 10 000v telech 1957-1968
Univerzální stereofotogram. Metoda
VÝHODY
• všechny fotogammetrické práce se provádí v laboratoři,
nezávisle na počasí, možnost vícesměnného provozu
• metoda stereofotogrammetrie je nesrovnatelně
výkonnější než klasická tachymetrie a stolová metoda
• mapování je homogenní obsahem i přesností
NEVÝHODY
• investice do přístrojového vybavení
• není možné pořídit kvalitní letecké snímky za oblačného
počasí
• přesnost a úplnost vyhodnocení v lesních komplexech
(nutné doplnění a přezkoušení tachymetrickou metodou)
Geodetická měření
• Polohopis je množina vyšetřených (vybraných) a zaměřených objektů
zobrazených většinou jako spojnice (posloupnost) významných
podrobných bodů polohopisu, které charakterizují geometrické a polohové
určení objektu
• Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako
doplňující se používá metoda ortogonální, metoda konstrukčních
oměrných a metoda protínání ze směrů či z délek. Polární metoda
zaznamenala prudký vzestup zejména v posledních letech s rozvojem
elektrooptických dálkoměrů. Doplňující metody se používají, pokud není
možné nebo účelné podrobné body zaměřit polární metodou. Kromě
uvedených geodetických metod měření polohopisu je možné použít také
metod fotogrammetrických či GPS.
• Podrobné body polohopisu jsou číslovány v rámci dílčích měřických náčrtů,
číslovány vzestupně od 1, a evidovány (ukládány v databázích podrobných
bodů polohopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu.
• Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají měřické náčrty,
zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů.
Moderní metody
GEODETICKÉ
• GNSS (pro určení zhušťovacích bodů a stanovisek)
• elektronická tachymetrie (totální stanice pro podrobné měření)
• permanentní sítě stanic pro sdělování korekcí – CZEPOS, …
FOTOGRAMMETRICKÉ
• digitální fotogrammetrie
– skenování analogových snímků
– snímky pořízené digitálně
• automatizované vyhotovení ortofotosnímků (polohopis) a
digitálního modelu terénu (výškopis)
• určení vlícovacích bodů aerotriangulací
GNSS – globální navigační satelitní
systémy
stručná historie GPS a GNSS
• 60. léta: USA – pro rychlou a přesnou polohu jaderných ponorek
kdekoli na Zemi
• 70. léta – nalezení teoretického řešení a následná praktická realizace
GPS (NAVSTAR), Následně byla vystavěna síť 24 družic.
• 2005 – budování sítí referenčních stanic v ČR (CZEPOS, VESOG).
Systémy
• GPS NAVSTAR (Spojené státy americké)
• GLONASS (Ruská federace)
• Galileo (Evropská unie)
Trend v metodách přímého sběru
geodat
elektronická tachymetrie
+
kombinace aparatur pro
terestrická měření a RTK,GPS
měření v sítích referenčních stanic.
Totální stanice v kombinaci s GPS anténou.
Fotogrammetrické metody
Fotogrammetrie je technologie pro získání geometrických, radiometrických a sémantických
informací o objektu z dvourozměrných většinou digitálních snímků
digitální fotogrammetrie – skenování snímků / digitálně pořízené snímky
• vyhotovení ortofotosnímků (polohopis) a digitálního modelu terénu
(výškopis) automatizovaně
Fotogrammetrické metody
• poprvé použito pro vojenské účely v DPZ – elektronické skenery na
družicích
• ve FGM se využívá od konce 80. let
• výhody digitálního obrazu
• snadný přenos dat
• dokonalé kopírování
• možnost předzpracování, automatizace
• obrazová informace je převedena do číslicové podoby
• pixel – elementární část obrazu – picture element
• obrazová funkce → nabývá určité hodnoty → kódování obrazu
• obrazová funkce digitální obraz (rastr) – má charakter matice o n
řádcích a m sloupcích (P [ i, j ] = f ( i, j ))
Letecká fotogrammetrie
Laserové skenování
Laserové skenování
• Navrhuje se vytvořit nový výškopis území České
republiky metodou leteckého laserového skenování
HLAVNÍ PARAMETRY SKENOVÁNÍ
• tři výšky letu v závislosti na relativní výšce a členitosti terénu 1800, 2100 a
2400 m
• střední výšky letu nad terénem 1500 a 1250 m,
• vzdálenost letových řad 750 m,
• příčný překryt od 35 do 50%
• hustota bodů větší než 1bod/m2
Použitá literatura
• http://www.gis.zcu.cz/projekty/Geomatika_m
ultimedialne/TOMA/Metody%20mapovani%2
0polohopisu%20drive%20a%20nyni_T.pdf
Děkuji za pozornost

similar documents