Radiodiagnostika 14

Report
Radiační ochrana na pracovištích
s RTG generátory ionizujícího záření
Fyzikální, biologické a legislativní principy radiační ochrany na
pracovištích s RTG generátory ionizujícího záření
Mgr. David Zoul
Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT
2013
Obsah
Fyzikální principy radiační ochrany
Biologické principy radiační ochrany
Legislativní principy radiační ochrany
Hlavní zdroje ozáření
Přehled zdrojů ozáření
radionuklidy v těle
kosmické záření
7,4%
12,6%
lékařské ozáření
19,5%
zkoušky jad. zbraní
4%
ostatní
0,4%
zemské záření gama
14,8%
radon a jeho d.p.
41,8%
lékařské ozáření
zkoušky jad. zbraní
ostatní
radon a jeho d.p.
zemské záření gama
kosmické záření
radionuklidy v tělě
Kolektivní dávky z RTG vyšetření
Spektrum RTG záření
Fyzikální principy radiační ochrany
Opatření redukující individuální zevní ozáření z daného zdroje vychází ze čtyř
principů nazývaných
ochrana regulací emise zdroje
ochrana vzdáleností
ochrana časem
ochrana stíněním
a jejich vzájemné kombinace, neboť platí vztah:
Nz
  d
D~
t e
2
4  r
První činitel označuje tzv. příkon fluence částic (závisí na emisi zdroje a na
vzdálenosti). Druhý činitel umožňuje provést ochranu časem a konečně třetí činitel
na pravé straně vyjadřuje stínění materiálem tloušťky d, s lineárním součinitelem
zeslabení µ.
Opatření a postupy vedoucí ke snížení
radiační zátěže na pracovišti
využívání ochranných prostředků (štíty, zástěny,
závěsy, zástěry, límce, brýle, rukavice)
omezení provozu na nejnutnější dobu
důsledné vycloňování na oblast zájmu
využívání možnosti volby přídavné filtrace
dodržování maximální vzdálenosti pacient - lékař
využívání pulsní skiaskopie
minimální využívání režimu vysokého rozlišení
(např. pouze pro záznam)
maximální vzdálenost ohnisko-pacient
minimální využívání režimu zvětšení
při skiaskopování s vodorovnou osou svazku musí stát
vyšetřující lékař vždy na straně detektoru obrazu
při skiaskopování se svislou osou svazku musí být rentgenka
vždy pod pacientem.
Radiační ochrana pacientů
Pečlivá volba velikosti pole RTG záření (maximální vyclonění)
Správná volba napětí a filtrace (snížení dávky na kůži)
Maximální omezení počtu vyšetření (zdůvodnění) a opakovaných
vyšetření, např. opakování snímku:
chyby v nastavení pole (práce fyziků, biomediků a laborantů)
podexponování (standardy správných radiologických postupů)
pohyby pacienta (děti)
Maximalizovat vzdálenost ohnisko – kůže (mobilní RTG d  30 cm,
stacionární RTG d  45 cm)
Diagnostické referenční úrovně - národní DRÚ viz vyhláška SÚJB č.
307/2002 Sb, místní DRÚ viz standardní operační postupy (SOP)
Informovaný souhlas s provedením radiologického vyšetření gravidní
pacientky
Zaznamenávání údajů o expozici ke zpětnému odhadu radiační zátěže
Čím menší zátěž pacienta, tím menší zátěž personálu a naopak
Radiační ochrana pacientů
Využívání všech dostupných prostředků pro
stínění orgánů pacienta mimo oblast klinického
zájmu (např. v zubní ordinaci zástěra a límec pro
intraorální snímkování - ochrana štítné žlázy,
ochrana trupu před rozptýleným zářením z hlavy)
BIOLOGICKÉ PRINCIPY
RADIAČNÍ OCHRANY
Biologické účinky ionizujícího záření
Přímé účinky: okamžité poškození buněk
způsobené přímým působením stopy
ionizující částice
kernel
-elektrony
Nepřímé účinky: následná poškození
buněk způsobená chemickým působením
radiačně indukovaných volných radikálů
Biologické účinky ionizujícího záření
Deterministické – projeví se pouze je-li
dosaženo dávkového prahu (cca. stovky
mGy pro jednorázové celotělové ozáření)
a to v relativně krátké době po ozáření.
Souvisí s radiačním poškozením funkce
klinicky významného množství buněk těla
(nemoc z ozáření)
Hormetické – stimulující účinky malých
dávek záření mohou vyvolat tzv. adaptivní
odpověď organismu v podobě dočasného
zmírnění specifických zdravotních potíží,
jako je např. artritida, astma, pooperační
bolesti aj. (radioaktivní lázně, radonové
jeskyně).
Stochastické – pravděpodobnostní,
bezprahové a kumulativní (účinek vzrůstá
s dávkou lineárně až kvadraticky,
genetická poškození se s časem
kumulují)
Projevy: postupné genetické mutace
přenosné i na příští generace, vznik
nádorových onemocnění.
Letální dávka
LDmin – smrt jediného jedince
LD50/t – smrt 50% jedinců za čas t
LD100/t – smrt 100% jedinců za čas t
ÚČINKY HORMETICKÉ
Biologické účinky ionizujícího záření
Deterministické účinky celotělového ozáření akutní nemoc z ozáření
Akutní nemoc z ozáření vzniká typicky po jednorázovém celotělovém ozáření vyšší
dávkou pronikavého záření. U člověka se ke kvantifikaci míry deterministických účinků
ozáření používá komplexního ukazatele LD 50/60, což je letální dávka, při níž zemře 50
% ozářených jedinců v období do 60 dnů po ozáření. Ve správě UNSCEAR 1993 se
uvádí hodnota LD 50/60 pro ozáření člověka ve střední čáře pro řídce ionizující záření v
rozpětí 2,1 Gy až 5,25 Gy se střední hodnotou 3,5 Gy. Klinický obraz akutní nemoci z
ozáření závisí na velikosti celotělové dávky. Podle její stoupající výše převládají nejprve
příznaky podmíněné poruchou funkce sliznic, poté krvetvorných orgánů, při vyšších
dávkách příznaky z oblasti trávicího ústrojí a konečně důsledky poruch centrálního
nervového systému a metabolismu.
1) Orofaryngeální syndrom se projevuje již při jednorázovém ozáření dávkou
2 – 3 Gy. Je charakterizován změnami na sliznici dutiny ústní a v hltanu, kde jsou
postiženy zejména tkáně bohaté na lymfatické elementy, jako jsou tonzily a kořen jazyka.
Postiženy jsou i dásně, sliznice tváří a měkkého patra. Vedle krvácení a povrchových
ulcerací mohou vznikat i hluboké nekrózy. Může jít o projevy vcelku závažné, provázené
bolestí a hromaděním lepkavých hlenovitých hmot, které ucpávají dýchací cesty a ztěžují
dýchání. Neméně významné může být poškození plicní tkáně. Terčovými elementy jsou
zde buňky alveolů, případně i jemné cévy. V průběhu několika málo měsíců po ozáření
se může vyvinout radiační pneumonitis, který v ojedinělých případech může vést i ke
smrti.
Deterministické účinky celotělového ozáření akutní nemoc z ozáření
2) Hematologická forma se svými hraničními příznaky může projevit již při
jednorázovém celotělovém ozáření dávkou okolo 1 – 2 Gy, avšak typický obraz odpovídá
dávkám nad 3 Gy. V klinickém průběhu lze rozlišit několik období. Během prvních 48
hodin po ozáření se rozvíjejí přechodné úvodní příznaky, které jsou důsledkem odezvy
regulačních systémů organismu, především autonomního nervového systému. Jsou
reprezentovány projevy gastrointestinálními a neuromuskulárními. K první skupině patří
nechutenství, nausea, zvracení, průjem, salivace a dehydratace organismu. Ke druhé
pak únava, apatie, pocení, bolesti hlavy, pokles krevního tlaku a zvýšená teplota.
Zvracení bývá dominujícím příznakem. Je důsledkem podráždění dvou center v
prodloužené míše nízkomolekulárními peptidy. Jedním z center je chemorecepční
spouštěcí zóna, druhým vlastní centrum zvracení. Doba nástupu zvracení a jeho
frekvence může být vodítkem k předběžnému odhadu závažnosti ozáření. Po odeznění
úvodních obtíží nastává několikadenní období latence, kdy postižený nemá výrazné
příznaky. Plný rozvoj nemoci z ozáření je charakterizován výrazným zhoršením
celkového stavu. Nemocný trpí horečkami, za příznaků mikrobiálního rozsevu a
zhroucení imunitních ochranných struktur, krvácením ze sliznic, popř. kožními projevy
krvácení. Tyto příznaky vrcholí v době nejhlubšího poklesu neutrofilních leukocytů a
krevních destiček, který nastupuje při dávkách 4 Gy okolo 20. dne po ozáření, při
dávkách 6 Gy asi 7. den po ozáření. Jednotlivé třídy elementů periferní krve prodělávají
změny vyplývající ze zániku radiosenzitivních buněk. Pokud celotělová dávka záření
nepřekročí 3 Gy, mohou se objevit, po 6 – 8 týdnech, známky pomalého postupného
zlepšování zdravotního stavu. Ze zachovalé frakce kmenových buněk proběhne v
krvetvorných orgánech nová repopulace. Pro dávky 3 – 6 Gy se průměrná doba přežití
postižené osoby pohybuje okolo jednoho měsíce.
Deterministické účinky celotělového ozáření akutní nemoc z ozáření
3) Gastrointestinální forma akutní nemoci z ozáření se projevuje po jednorázové
celotělové dávce 6 – 10 Gy, kdy rozvinuté příznaky nastupují mezi 4. a 7. dnem po
ozáření. Spočívají v krutých průjmech provázených ztrátou tekutin, minerálním rozvratem
a krvácením ze střev. Patogeneticky jde o projevy nekrózy buněk střevního epitelu s
obnažením povrchu střeva. V pozdějších stádiích dochází k rupturám střevní stěny s
následnou sepsí. Časový nástup změn souvisí s větší rychlostí obratu buněk střevního
epitelu tj. dobou přechodu od kmenových buněk ve střevních kryptách k funkčním
buňkám klků tenkého střeva. Vyšší prahová dávka zase souvisí s relativní radiorezistencí
těchto buněk ve srovnání s kmenovými buňkami krvetvorby. Přežije-li nemocný 7 dnů,
což bývá spíše výjimkou, projeví se u něho ovšem v plné míře i příznaky poškození
krvetvorných orgánů.
4) Neuropsychická forma akutní nemoci z ozáření se projevuje při jednorázové
celotělové dávce nad 10 Gy. Je důsledkem zejména radiačně indukovaného narušení
krevního zásobení centrálního nervového systému.
Během několika minut se objevuje celková zmatenost a dezorientace, nejpozději za
několik hodin upadá postižený do těžkého komatu, z něhož se již neprobere. Během 6
hodin zcela vymizí lymfocyty v periferní krvi. Smrt se dostavuje v průběhu několika málo
desítek hodin po expozici.
5) Kardiovaskulární a toxemický syndrom nastává po jednorázovém celotělovém
ozáření dávkou v řádu několika desítek Gy. Poté co postižený upadne po několika
minutách, či desítkách minut do komatu, dochází k totálnímu metabolickému rozvratu v
celém organismu a během několika hodin nasává srdeční selhání.
Deterministické účinky ozáření kůže akutní a chronická radiační dermatitida
Erytematózní dermatitis – 3 – 10 Gy
Po několikatýdením období latence se objeví zarudnutí a epilace. Ta může být
při dávkách nad 6 Gy i trvalá. Erytém po čase sám zmizí bez dalších následků.
Deskvamativní dermatitis – 10 – 30 Gy
Několik hodin po ozáření vzniká tzv. časný (též prchavý) erytém, který po
několika dnech samovolně odezní. V řádu několika týdnů se však rozvinou
puchýře a plošné mokvání zasažené tkáně. V příznivějších případech poté
dochází k plné obnově kůže z okrajů defektu.
Nekrotická forma radiační dermatitidy – 30 – 80 Gy
Je důsledkem především trombotického uzavření cévního zásobení hlubších
vrstev kůže. Postižený okrsek tkáně postupně odumírá, odlučuje se a vytváří
vřed. Hlubší defekty se dlouho a obtížně hojí v důsledku cévní degradace v
okolí postiženého místa. I po zhojení je však další osud postiženého okrsku
nejistý. Nová pokožka, často velmi tenká a křehká, nemá dostatečně
spolehlivou podkladovou vyživující vrstvu, a proto špatně odolává
mechanickým, chemickým a mikrobiálním faktorům. Po několika letech se
proto může objevit sekundární vřed vyžadující zpravidla zákrok plastického
chirurga. Těžký stav spočívá v celkových příznacích vyplývajících z toxémie a
vyžaduje aplikaci náročných postupů popáleninové medicíny.
Doba nástupu klinických projevů na kůži
rukou po expozici řídce ionizujícím zářením
Deterministické účinky – radiační
poškození kůže
Deterministické účinky – radiační
poškození kůže
Chronická radiační dermatitida
Stochastické účinky – Koeficienty rizika
Pravděpodobnost indukce malignity
[10-2 Sv-1]
Souhrnná zdravotní újma
[10-2 Sv-1]
Tkáň nebo orgán
obyvatelé
pracovníci
obyvatelé
pracovníci
močový měchýř
0,30
0,24
0,29
0,24
kostní dřeň
0,50
0,40
1,04
0,83
kostní povrch
0,05
0,04
0,07
0,06
mléčná žláza
0,20
0,16
0,36
0,29
tlusté střevo
0,85
0,68
1,03
0,82
játra
0,15
0,12
0,16
0,13
plíce
0,85
0,68
0,80
0,64
jícen
0,30
0,24
0,24
0,19
vaječník
0,10
0,08
0,15
0,12
kůže
0,02
0,02
0,04
0,03
žaludek
1,10
0,88
1,00
0,80
štítná žláza
0,08
0,06
0,15
0,12
ostatní tkáně
0,50
0,40
0,59
0,47
tkáně a orgány celkem
5,00
4,00
5,92
4,74
Příklad 1: Vypočti riziko indukce malignity po celotělovém terapeutickém ozáření dávkou 10 Gy, které je
součástí léčby akutní leukémie, před transplantací kostní dřeně. Leukémie se na celkovém počtu
radiačně indukovaných malignit podílí cca 5%.
Věková závislost radiosenzitivity
Dědičné důsledky ozáření rodičů
Genové mutace
Chromosomální aberace
Koeficient rizika dědičných poruch pro
pracovníky: 0,810-2 Sv-1
Koefeicient rizika dědičných poruch pro
obyvatele: 1,3310-2 Sv-1
Účinky záření na vývoj lidského
zárodku a plodu
Při ozáření zárodku či plodu dávkou nižší než 20 mSv neexistuje
významnější riziko pro další nepříznivý vývoj dítěte.
Dávka 20 – 50 mSv již vyžaduje patřičnou pozornost s využitím
spolupráce se složkami SÚJB popř. SÚRO pro maximální upřesnění
jejího odhadu, nepředstavuje však ještě bezpodmínečné poškození.
U dávek 50 – 100 mSv lze již předpokládat vliv ozáření na další
vývoj plodu. Také celkové riziko gravidity se tím přibližně
zdvojnásobí ve srovnání s přirozenými riziky těhotenství.
Zkreslené představy o riziku RTG záření
Mohou vést k neúměrným obavám před možným rizikem, a někdy až k požadavku umělého
přerušení těhotenství i v situaci, která ve skutečnosti nepředstavuje pro plod významné riziko.
Je třeba vysvětlit rodičům, že u konvenční skiagrafie je dávka na uterus vždy nižší než 10 mSv,
což v řadě zemí světa koresponduje s roční dávkou od přírodního pozadí a nepředstavuje tedy
zvýšené riziko. Ani u kontrastních vyšetření a CT vyšetření v oblasti břicha a pánve nebývá
dávka na uterus obvykle vyšší než 50 mSv a nepředstavuje tedy ještě významné riziko.
Ve snaze uchránit plod je odloženo RDG vyšetření těhotné ženy s následkem pozdní diagnózy
závažného onemocnění, které může ohrozit i samotný plod. Je třeba vždy zvážit, je-li vyšetření
při použití ionizujícího záření nutné a jediné možné pro správné stanovení diagnózy a pakliže
ano, zda jej nelze odložit až na období po porodu, bez rizika poškození pacientky či plodu. Je-li
RDG vyšetření nutné, musí být pacientka řádně poučena o rizicích a podepisuje informovaný
souhlas. Vyšetření je poté nutno realizovat dle takového protokolu, který minimalizuje dávku na
plod. Tuto dávku je třeba spočítat ve spolupráci s radiologickým fyzikem a uvést ji do popisu
vyšetření.
U těhotných pracovnic na RDG odděleních může jejich přeložení narušit chod oddělení, popř.
vést k jejich diskriminaci. Je potřeba upravit práci ženy tak, aby plod po zbytek těhotenství
neobdržel dávku převyšující obecný limit pro obyvatele, tj. 1 mSv, není ale nutné ženě zcela
zabránit v práci se zdroji IZ, pokud sama dbá na svoji zvýšenou ochranu. Osobní dozimetry
měří povrchovou dávku. Pokud pracovnice důsledně využívá všech ochranných prostředků, jež
jsou jí k dispozici, bývá dávka na plod cca. 100x nižší, než údaj dozimetru.
Účinky vyšších dávek záření (nad 50 mGy)
na vývoj lidského zárodku a plodu
Období preimplantace a blastogeneze (do 3. týdne) – platí pravidlo
„vše nebo nic“ – ozářená zygota či blastocysta buď přežije bez vlivu
na další vývoj zárodku, nebo uhyne jako celek
Období embryogeneze (od 3. týdne do 8. týdne) – kromě rizika
uhynutí zárodku hrozí též zpomalení jeho vývoje či některých jeho
částí (mikrocefalie, mikroftalmie, …) a různé deformity jako např.
rozštěpy patra aj.
Ranně fetální období (od 8. týdne do konce 2. trimestru) – ohroženo
je především vyzrávání centrálního nervového systému. Hrozí
trvalá mentální retardace (koeficient rizika 410-1 Sv-1)
Pozdně fetální období (3. trimestr) – dominuje riziko indukce malignit
u dítěte, které se projeví do 10 let věku. Riziko indukce fatální
malignity se odhaduje na 1,1210-1 Sv-1 po celé prenatální období.
Stanovení tkáňových a orgánových dávek
Matematický model lidského těla
Adam a Eva (ICRP 75)
Voxel fantomy
K dispozici dítě,
dospělý muž a
dospělá žena.
Získávají se na
základě MRI a
CT rekonstrukce
živých pacientů
Polygon mesh
surface fantomy
Dnes existují v rozličné věkové,
výškové i hmotnostní škále.
Moderní výpočetní systémy pro
stanovení tkáňových a orgánových
dávek využívají těchto fantomů pro
matematické modelování
metodami Monte Carlo.
Standardními výpočetními systémy
tohoto druhu jsou např. programy
PCXMC, EfDose, CalDose, nebo
IMPACT.
Hodnocení zátěže pacientů
Skiagrafie – efektivní dávka
Výpočet dávky na kůži na základě údajů
KAP metru pro jednotlivé expozice
LEGISLATIVNÍ PRINCIPY
RADIAČNÍ OCHRANY
Legislativní principy radiační ochrany
Zdůvodnění – §7 zákona č. 18/1997 Sb.: Lékařské ozáření se smí
uskutečnit pouze tehdy, je-li odůvodněno přínosem vyvažujícím
rizika, která ozářením vznikají nebo mohou vzniknout
Optimalizace – princip ALARA (As Low As Reasonably
Achievable) ozáření tak nízké jak je rozumně dosažitelné při
uvážení všech hospodářských a společenských hledisek.
Ukazatele:
pacient – radiologické standardy
obyvatel – cost-benefit analýza
pracovník – referenční úrovně ozáření
Limitace – závazné kvantitativní ukazatele jejichž překročení je
nepřípustné (pro obyvatelstvo, pro pracovníky, pro učně a
studenty)
Zabezpečení zdroje – zamezení možnosti neoprávněného
používání zdroje nepovolanou osobou, jeho poškození, či
odcizení. Rentgenové přístroje nesmí být např. volně zaparkované
na chodbách, kde se pohybují pacienti a další nepovolané osoby.
Radiologické standardy
Při radiodiagnostickém vyšetření nutné správné použití zobrazovací metody
tak, aby dávky ve tkáních byly co nejnižší, aniž by se tím omezilo získání
nezbytných radiodiagnostických informací.
Pro každý standardní typ vyšetření spojený s lékařským ozářením existují tzv.
národní radiologické standardy (viz zákon č. 373/2011 Sb., věstník MZ 9/2011),
s nimiž se zároveň pojí tzv. národní diagnostické referenční úrovně (NDRÚ).
Každé pracoviště má ze zákona zároveň povinnost vypracovat a pravidelně
aktualizovat tzv. místní radiologické standardy (charakteristické pro konkrétní
pracoviště) v koordinaci s národními radiologickými standardy pro dané typy
vyšetření, jež se na daném pracovišti provádějí. Jejich dodržování jednotlivými
radiologickými pracovišti je posuzováno klinickým auditem. Součástí místních
radiologických standardů musí být též způsob stanovení a hodnocení dávek
pacientů a tzv. místní diagnostické referenční úrovně (MDRÚ) pro každý typ
prováděného vyšetření.
Místní diagnostické referenční úrovně stanovuje lékařský fyzik na základě
statistického rozboru pacientských dávek obdržených z každého typu
vyšetření, prováděného na dostatečně velikých kohortách vyšetřených
pacientů.
Místní radiologické standardy
Kromě MDRÚ je zejména potřeba, aby každý místní radiologický standard obsahoval:
1) Seznam přístrojů na daném oddělení a ke každému z nich přesný popis vyšetření,
která se na něm provádějí.
2) Ke každému vyšetření je nutno dále uvést přesný postup snímkování
(přednastavené hodnoty kV, ms, mAs, ... , použití AEC/AERC/ABC, ... , použité
předvolby, vykrytí, velikosti polí (clony, zoomy), příprava před operací a po operaci,
indikace a kontraindikace, ...).
3) Toto je třeba rozepsat zvlášť pro děti (pokud je dané zařízení určeno ke snímkování
dětí), zvlášť pro dospělé a to jak pro štíhlého pacienta, tak pro silného pacienta pokud
se liší.
4) Dále je potřeba uvést standardní polohu pacienta pro daný typ vyšetření, způsob
vykrytí, použití Pb deky, apod.
5) Rovněž je důležité popsat, kterak si lékař ověřuje případnou graviditu pacientky před
vyšetřením.
6) Nezbytný je rozpis klinické zodpovědnosti za jednotlivá vyšetření (indikující odborník,
aplikující odborník, oprávněný lékař).
7) Za další je nutno popsat veškerou dokumentaci spojenou s vyšetřením pacienta vyhotovením žádanky k RTG vyšetření počínaje, přes informovaný souhlas s
vyšetřením (užší specifikace - gravidní a negravidní pac., pac. v bezvědomí, apod.)
a zápisem parametrů vyšetření do provozního deníku konče.
8) Dále se popíše způsob odeslání dat do PACSu a kdo je za něj odpovědný.
9) Také je nutno popsat způsob a doba zálohování dat na CD či jiných médiích kdo ji
provádí a kdo za ni odpovídá.
10) Zároveň je třeba v dokumentu ošetřit statut doprovázející osoby (podpisy, archivace, ...)
Cost – benefit analýza
Vážení nákladů spojených s radiační ochranou
a přínosu spojeného s investicí těchto nákladů
Za tímto účelem byla objektivní zdravotní újma spojená s ozářením
jednotlivce z řad obyvatelstva přepočtena na peníze a vyčíslena na:
2,5 milionu Kč/Sv pro dávky převyšující 3/10 limitu
 1 milion Kč/Sv pro dávky mezi 3/10 a 1/10 limitu
 0,5 milionu Kč/Sv pro dávky menší než 1/10 limitu

Radiační ochrana na pracovišti se ZIZ je považována za
optimalizovanou tehdy, jestliže by investice spojené s jakýmkoli dalším
zásahem na odvrácení dávek převážily nad benefitem, z těchto
investic plynoucím.
Systém základních limitů
Pro pracovníky
Pro obyvatele
(tzv. obecný limit)
Pro studenty
(16 – 18 let)
50 mSv / rok
100 mSv / 5 let
1 mSv / rok
5 mSv / 5 let
6 mSv / rok
30 mSv / 5 let
oční čočka (HT): 150 mSv / rok
Kůže (HT):
500 mSv / rok
15 mSv / rok
50 mSv / rok
50 mSv / rok
150 mSv / rok
ruce po předloktí,
nohy po kotníky
(HT):
500 mSv / rok
50 mSv / rok
150 mSv / rok
celé tělo (E):
Systém odvozených limitů
Pro profesní ozáření se nepřekročení základních limitů ozáření považuje
za dostatečně prokázané, nejsou-li překročeny tzv. odvozené limity,
vyjádřitelné v přímo měřitelných veličinách:
Pro pracovníky
Hp (10):
20 mSv / rok
Hp (3):
150 mSv / rok
Hp (0,07):
500 mSv / rok
Směrné hodnoty pro referenční
úrovně ozáření
(platí pro radiační pracovníky)
Referenční úrovně, při jejichž překročení je třeba údaj zaznamenávat
a evidovat, se označují jako záznamové úrovně. Záznamové úrovně
oddělují hodnoty zasluhující pozornost od hodnot bezvýznamných.
Záznamové úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající 1/10 limitů
a metody monitorování se volí tak, aby nejmenší detekovatelná hodnota
měřené veličiny radiační ochrany byla menší než takto stanovená
záznamová úroveň.
Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k následnému šetření
o příčinách a možných důsledcích zjištěného výkyvu sledované veličiny
radiační ochrany, se označují jako vyšetřovací úrovně. Vyšetřovací úrovně
se zpravidla stanovují jako odpovídající 3/10 limitů ozáření.
Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k zahájení nebo
zavedení opatření ke změně zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační
ochrany, se označují jako zásahové úrovně. U zásahových úrovní
vymezených v programu monitorování se uvádí také přesně, o jaký zásah
se jedná a jakým postupem se o něm rozhoduje.
Sledované a kontrolované pásmo
se zdroji ionizujícího záření
Sledované pásmo se vymezuje všude tam, kde se
očekává, že efektivní dávka by mohla být vyšší než
1 mSv/rok nebo ekvivalentní dávka by mohla být vyšší
než 1/10 limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny
Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde by
efektivní dávka mohla být vyšší než 6 mSv/rok nebo kde
by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než 3/10 limitu
ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny,
nebo v pracovním místě, kde příkon dávkového
ekvivalentu z ozáření bude v průměru za rok
při běžném provozu zdroje záření vyšší než
2,5 Sv/h
Vymezení kontrolovaného pásma
Dokumenty: Vymezení kontrolovaného (popř. sledovaného) pásma
Důkaz optimalizace radiační ochrany na pracovišti se ZIZ
Kategorie radiačních pracovníků
Pracovníci kategorie A – pracovníci, kteří smějí pracovat v
kontrolovaném pásmu.
Pracovníci kategorie A jsou monitorováni pomocí
radiofotoluminiscenční (OSL) osobní dozimetrie (perioda odečtu 1
měsíc) popř. pomocí elektronické osobní dozimetrie (odečet
dávky okamžitě po odchodu z pracoviště). Dozimetry se nosí na
tzv. referenčním místě, tj. na levé straně hrudníku, vně ochranné
zástěry.
Pravidelné preventivní lékařské prohlídky pracovníků kategorie A.
Dělí se na vstupní, periodické (perioda 1 rok), mimořádné (náhlá
změna zdravotního stavu, překročení limitů ozáření), výstupní.
Může je provádět pouze tzv. oprávněný lékař.
Ostatní radiační pracovníci náleží do kategorie B a smějí
pracovat pouze ve sledovaném pásmu.
Do kontrolovaného pásma mohou vstoupit (stejně, jako
neradiační pracovníci – např. úklidová služba) pouze pokud
provozovatel zajistí, že jejich ozáření nepřekročí obecné limity.
Mimořádné události
Radiační nehody – události, které mohou mít za následek nepřípustné
ozáření osob (nejčastější příčinou bývá ztráta kontroly nad zdrojem IZ).
Zpravidla jsou omezeny pouze na prostory se zdrojem IZ. Možný počet
zasažených osob se nejčastěji pohybuje v rozmezí 1 až 10.
V případě generátorů IZ lze jednoduše přerušit napájení bezpečnostním
vypínačem (emergency off), popř. vytažením přístroje ze zásuvky
Dále postupovat podle standardního operačního postupu (SOP) pro
mimořádnou událost
Provést šetření a záznam
Radiační havárie – události většího rozsahu, které vyžadují opatření na
ochranu obyvatelstva a životního prostředí před účinky ozáření. Počet
zasažených osob se může pohybovat v řádu desítek až stovek. Zpravidla
souvisí s únikem radionuklidů do životního prostředí a nehrozí tedy na
pracovištích vybavených pouze generátory IZ.
Postupovat dle Vnitřního havarijního plánu
Dokumentace v radiodiagnostice
Organizační směrnice: (kopie modře označených dokumentů musí být uloženy též u přístroje)
Program zabezpečení jakosti: Odpovědnosti za radiační ochranu, Povinnosti, práva a kvalifikační
požadavky na radiační pracovníky, Technická dokumentace a manuály, Prohlášení o shodě a typové
schválení jednotlivých zdrojů, Registrační karty jednotlivých zdrojů, Rozhodnutí SÚJB o povolení k
provozu jednotlivých zdrojů, Seznam ZIZ na pracovišti, Záznamy o pravidelných servisních
prohlídkách, Provozní pokyny, Provozní deníky, Protokoly o zkouškách (PZ, ZDS, ZPS), Záznamy o
opravách a údržbě, Záznamy o vstupu osob do KP, Záznamy o opakování expozic, Informovaný
souhlas pacienta, Záznamy o poučení osob pomáhajících, Seznam radiačních pracovníků, Záznamy
o vstupním školení pracovníků kategorie A, Záznamy o pravidelném ročním proškolení a přezkoušení
pracovníků kategorie A, Posudek o zdravotní způsobilosti radiačních pracovníků, Záznamy o
pravidelných lékařských prohlídkách pracovníků kategorie A, Způsob vyřazení zdroje a pracoviště se
zdrojem, Protokoly o auditech).
Program monitorování: Důkaz optimalizace, Vymezení sledovaných a kontrolovaných pásem,
Program monitorování pracovníků kategorie A, Radiační průkazy externích pracovníků, Záznamy o
přešetření nadexpozic pracovníků kategorie A.
Vnitřní havarijní plán: Mimořádné události, Radiologické události
Standardní operační postupy
Mimořádné události při provozu jednotlivých zdrojů
Místní radiologické standardy
Místní diagnostické referenční úrovně
Metodiky provádění QC, popř. QA na jednotlivých zdrojích
Příručky jakosti
Hodnocení vlastností zdrojů IZ
Zabezpečování jakosti při RDG vyšetřeních
Radiologický asistent
Provádí expozici pacientů pouze pod odpovědností lékaře.
Musí být zaškolen pro daný typ přístroje a činnosti.
Musí být seznámen s legislativou související s činností a obsahem dokumentů majících vztah
k radiační ochraně (zákon č. 18/1997 Sb., vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb, Organizační
směrnice (Program zabezpečování jakosti, Program monitorování, Vnitřní havarijní plán)).
Pravidelně se podrobuje ověřování znalostí a způsobilosti k nakládání se ZIZ a to před
začátkem práce a dále jednou ročně.
Používá správnou zobrazovací metodu tak, aby dávky v tkáních byly co nejnižší při
zachování nezbytných diagnostických informací.
Denně, před zahájením klinického provozu, provádí vizuální a mechanickou kontrolu
funkčnosti a nepoškozenosti všech prvků zařízení a kalibraci zařízení.
Je povinen důsledně využívat všech ochranných pomůcek a prostředků pro radiační ochranu
pracovníků, osob podstupujících lékařské ozáření i osob dobrovolně o ně pečujících.
Dále je povinen zajistit, aby během provozu generátoru IZ byly v KP přítomny pouze osoby,
jejichž přítomnost je nezbytně nutná.
Zaznamenává do provozního deníku údaje o vyšetření, jako jsou expoziční parametry a
jména lékařů přítomných v KP během činnosti ZIZ.
Nosí filmový dozimetr na levé straně hrudníku vně ochranné zástěry.
Při jakémkoli podezření na chybnou funkci zařízení nebo mimořádné události (neukončená
expozice, požár) okamžitě zařízení vypne a dále postupuje dle dokumentu Vnitřní havarijní
plán.
Pracovník pověřený soustavným dohledem nad dodržováním pažadavků
radiační ochrany
Podřízenost: Je z hlediska radiační ochrany a bezpečnosti práce s ionizujícím zářením přímo podřízen
statutárnímu zástupci, tj. řediteli nemocnice.
V otázkách radiační ochrany a bezpečnosti jsou všichni pracovníci bez výjimky podřízeni pracovníku
pověřenému soustavným dohledem nad dodržováním požadavků radiační ochrany na oddělení.
Povinnosti: dbá na dodržování veškerých principů radiační ochrany uvedených v této prezentaci
Pravomoci: okamžitě odvolat zaměstnance z jeho pracovní činnosti při hrubém porušení základních
pravidel nebo nařízení týkajících se radiační ochrany a bezpečnosti práce se zdroji ionizujícího záření,
bez předchozího souhlasu vedoucího pracoviště, až do úplného vyřešení přestupku.
Při zjištění závažných nedostatků během pravidelných zkoušek provozní stálosti, nebo dlouhodobé
stability, které by mohly ohrozit pacienty nebo obsluhující personál, má právo zastavit okamžitě práce na
těchto zdrojích, bez předchozího souhlasu vedoucího pracoviště.
Při zjištění závažných nedostatků na zdrojích v průběhu léčby, které by mohly vést k nadměrnému nebo
nereprodukovatelnému ozáření pacientů, má právo okamžitě zastavit práci na těchto zdrojích, až do
odstranění závad. O této skutečnosti informuje vedoucího pracoviště a vedoucího OLF.
Upozornit zaměstnance na porušení zásad správné práce se zdroji ionizujícího záření a při opakování
navrhnout vedoucímu pracoviště zaměstnance k uplatňování odpovědnosti dle platných předpisů.
Doporučit okamžité přeřazení zaměstnance na jiné pracoviště, pokud by byl ohrožen jeho zdravotní stav
v případě setrvání v prostředí s ionizujícím zářením (např. těhotné pracovnice, nebo pracovník s
překročenými limity ozáření).
Zakázat činnosti či metody léčby, jež by vedly k nadměrnému ozáření pacientů nebo personálu.

similar documents