Membránové kanály a pumpy

Report
Membránové kanály a pumpy
• Biologické membrány jsou lipidové dvojvrstvy
neprostupné pro ionty a polární molekuly.
• Permeabilita je realizována dvěma typy proteinových
molekul: pumpami a kanály.
• Pro činnost pump je nutná energie ATP. Jedná se o
aktivní transport.
• Kanály, naopak, umožňují volný tok iontů. Ilustrují
pasívní transport nebo tzv. podporovanou
(usnadněnou) difůzi.
Membránové proteiny využívající hydrolýzu ATP
jako pohon pump přenosu iontů přes membránu.
•
•
•
•
•
•
Většina živočišných buněk má vysokou koncentraci K+ uvnitř buněk a
nízkou Na+ ve vztahu k vnějšímu prostředí.
Takový iontový gradient je generován specifickým transportním
systémem, enzymem s názvem Na+- K+ pumpa nebo také
Na+- K+ ATPasa.
Hydrolýza ATP pumpou poskytuje energii potřebnou k aktivnímu
transportu Na+ ven z buňky a K+ dovnitř, za účelem tvorby
gradientu. Název Na+- K+ ATPasa je používán proto, že k hydrolýze
ATP dochází pouze za situace, kdy jsou oba ionty na pumpu vázány.
Enzym vyžaduje přítomnost Mg2+ iontů. Aktivní transport je má
velmi významný fyziologický efekt. Na tvorbu gradientu se
spotřebuje více než třetina vytvořeného ATP při odpočinku
organismu.
Gradient obou iontů kontroluje objem buňky, udržuje neurony a
svalové buňky v elektricky excitovaném stavu a pohání aktivní
transport sacharidů a aminokyselin.
Ca2+ ATPasa sarkoplasmatického retikula
svalových buněk.
• Zkratka SR Ca2+ ATPasa.
• Enzym tvoří až 80% membránových proteinů SR a hraje
významnou roli při svalovém stahu, který je vyvolán zvýšenou
koncentrací Ca2+ v cytosolu.
• Uvolnění svalu je způsobeno rychlým přesunem Ca2+ z cytosolu do
SR.
• Pumpa udržuje koncentrační rozdíl Ca2+ mezi cytosolem a SR.
• Normálně je koncentrace Ca2+ v cytosolu 0, 1 mM, v SR 1, 5 mM.
• SR Ca ATPasa je monomerní 110 kD polypeptid s
transmembránovou doménou čítající 10 a helixů.
• Další část, zhruba polovina molekulové hmotnosti, je v cytosolu a
skládá se ze tří domén s různými funkcemi: N doména váže ATP,
P doménu lze fosforylovat na místě Asp a třetí doména
označovaná A slouží jako ovladač (regulátor) pro doménu N.
Mechanismus působení ATPasy P-typu.
(P, protože tvoří klíčový fosforylovaný meziprodukt).
Struktura SRCa2+ ATPasy.
Kalciová pumpa SR sestavená z 10 membránových a-helixů
a cytoplasmovou hlavičkou sestávající ze třech domén (N, P a A).
Ca2+ ionty se váží na helixy v membráně.
Mechanismus působení P-typu ATPasy.
Popis mechanismu ATPasy P-typu.
• 1. Vazba ATP a dvou Ca2+ iontů = E1 stav.
• 2. Enzym štěpí ATP a přenáší P na Asp. Ca2+ musí být vázány, aby
došlo k fosforylaci. Fosforylace posune konformaci enzymu do
stavu E2.
• 3. Přechod od E1 k E2 způsobuje, že dochází k inverzi enzymu,
což vede k uvolnění iontů na luminální stranu membrány SR.
• 4. Ve stavu E2 –P má fosforylovaný enzym nízkou afinitu k Ca2+.
• 5. Po odštěpení Ca2+ je fosforylovaný Asp enzymu hydrolyzován
a fosfát uvolněn.
• 6. Enzym bez kovalentně vázaného fosfátu je nestabilní a forma
E2 vrací se zpět do formy E1 a tím se cyklus završí.
Podobný mechanismus je uplatňován
u Na+- K+ATPasy
.
• Ve stavu E2 jsou vázány tři Na+ a transportovány přes membránu
ven z buňky jako důsledek fosforylace proteinu ve stavu E2.
• Na místa uvolněných tří Na+ iontů jsou z extracelulárního
prostoru přenášeny dva K+.
• Oba K ionty jsou přeneseny přes membránu do buňky. Inverze je
způsobena hydrolýzou fosforylovaného Asp. Fosfát je uvolněn do
cytosolu.
• Koncentrace Na+ vně buňky je 143 mM a uvnitř 14 mM.
• U K+ je to vně 4 mM a v buňce 157 mM.
• Energie nutná pro udržování těchto koncentračních rozdílů je asi
42 kJ/mol. Získá se hydrolýzou ATP – 50 kJ/mol !!!
Podobné ATPasy mohou transportovat lipidy. Enzymy se
nazývají flipasy. Flipasy udržují membránovou asymetrii tím,
že přenášejí fosfolipidy z cytoplasmové strany membrány
na stranu vnitřní.
Digitalis inhibuje Na+ –K+ pumpu
Digitalis inhibuje Na+–K+ pumpu.
• Rostlinné steroidy jsou silnými inhibitory Na+ –K+
pumpy. Inhibují v koncentracích 10 nM !!
• Digitoxigenin a ouabain = kardiotonické steroidy
blokují defosforylaci formy E2 – P ATPasy.
• Dogitalis je směs kardiotonických steroidů
odvozených od Digitalis purpurea.
• Digitalis zrychluje srdeční stahy – koncentrace Na+ se
uvnitř buňky zvyšuje. Snížena hladina Na+ vně buňky
vede ke zvýšení vstupu Ca2+ sodno-vápenatým
transportérem (výměníkem).
• Zvýšená hladina Ca2+ vede zvýšené kontrakci
srdečních svalů .
Náprstník červený
Sekundární transportéry využívající jeden
koncentrační gradient ke tvorbě druhého.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
V těchto případech jsou termodynamicky nevýhodné (endergonní)
transporty placeny současnými termodynamicky exergonními
přenosy.
Nazývají se sekundární transportéry nebo kotransportéry.
Jsou klasifikovány ve dvou skupinách:
A) Antiportéry – transportované látky jdou proti sobě.
B) Symportéry - transportované látky jdou jedním směrem
Sodno-vápenatý transportér plasmové membrány živočišných buněk
je antiporter – využívající elektrochemický gradient Na+ k pumpování
Ca2+ z buněk.
Tři ionty sodíku jsou transportovány do buňky na úkor jednoho iontu
Ca2+, který je transportován ven. Energie jde na vrub sodno-draselné
ATPasy (tvoří Na+ gradient).
Transportér má nižší afinitu k Ca2+ než Ca2+ ATPasová pumpa, ale
kapacita transportovat Ca2+ ven je větší.
Transportér může transportovat 2 000 vápenatých iontů přes
membránu. Ve srovnání se 30 Ca2+ ionty, které transportuje Ca2+
ATPasová pumpa (za sekundu).
Antiporter a symporter.
Laktosa permeasa. Transportér pumpuje laktosu do
bakteriálních buněk poháněný proton-motivní silou.
Bakteriální laktosa permeasa
• Zhruba 160 ze 4 000 celkových proteinů kódovaných v E. coli
genomu jsou sekundární transportéry !!
• Příkladem je laktosa permeasa.
• Je to symportér využívající protonový gradient přes membránu
E. coli vytvořený oxidací energeticky bohatých molekul.
Transportuje sacharidy proti koncentračnímu spádu.
• Laktosa permeasa má dvě vazebná místa. Jedno pro protony a
druhé pro laktosu.
• Po vazbě obou dochází k převrácení (eversion) a do bakterie se
uvolňuje nejdříve proton a posléze laktosa.
• Transport laktosy proti koncentračnímu spádu je vyvážen
transportem protonů koncentračním spádem !
Přenos energie membránovými proteiny
• Na+ - K+ ATPasa převádí volnou energii přenosu
fosfátu na volnou energii gradientu sodných iontů,
Vzniklý gradient může být využit pro pumpování
materiálů do buněk prostřednictvím sekundárních
transportérů jako je např. Na+ –glukosový symporter.
Přenos energie membránovými proteiny
Žaludeční H+, K+ –ATPasa, podobná Na+, K+-ATPase
plasmové membrány a SR Ca2+ – ATPase SR.
• Produkce protonů je základní aktivitou buněčného
metabolismu.
• V žaludku je pH 0,8 až 1,0. Naproti tomu pH žaludeční
sliznice je 7,4. Přes membránu sliznice je pH gradient 6,6
jednotky pH. To je nevyšší gradient známý v eukaryotních
buňkách.
• Gradient je udržován H+, K+-ATPasou. Energie hydrolýzy
ATP se využívá k pumpování protonů ze sliznice do žaludku.
Při tom se vyměňují K+ ionty.
• Transport je elektricky neutrální. Draselné ionty
transportované do buněk sliznice jsou ihned
transportovány zpět z buněk spolu s chloridovými anionty.
• Tímto způsobem je do žaludku transportována HCl.
• Je třeba pouze malé množství K+ - recyklace.
Specifické kanály přes membrány
• Iontové kanály jsou dalšími membránovými proteiny s pasivním
transportním systémem schopné transportovat ionty až tisíckrát
rychleji.
• Iontové kanály jsou vysoce sofistikované molekulární stroje
schopné se chemicky a fyzikálně měnit a vytvářet tak potřebné
konformační změny.
• Charakteristické vlastnosti iontových kanálů:
• A) Jsou vysoce selektivní pro ionty. Př.: přenáší jen Na+ a ne K+
ionty.
• B) Existují v otevřeném a uzavřeném stavu.
• C) Změna stavu mezi otevřeno a uzavřeno je přísně regulována.
• Rozdělují se do dvou tříd: 1. Kanály řízené ligandy; 2. Kanály
řízené napětím (Volty).
• D) Stav otevřeno pokračuje obvykle spontánně do inaktivovaného
stavu.
Relativní permeability vybraných iontových
kanálků.
Struktura iontových kanálků
• Jako příklad uvedu tři iontové kanálky podílející se na
přenosu nervového vzruchu:
• A) Ligandem řízený kanálek
• B) Kanálek acetylcholinového receptoru
• C) Napětím řízené Na+ a K+ kanálky vedoucí nervové
impulzy z axonu a neuronu.
• Nervové impulzy jsou vedeny přes synapse malými
molekulami schopnými difundovat – neurotransmitery.
• Acetylcholin je cholinergní neurotransmiter (odvozený
od cholinu).
Schéma synapse (synaptic cleft – synaptická mezera,
50 nm). Konec presynaptického axonu je vyplněn
synaptickými váčky - každý obsahuje 104 molekul
acetylcholinu
Příchod nervového impulzu zapříčiní, že se z 300
váčků uvolní acetylcholin do mezery.
Koncentrace v mezeře se zvedne z 10 nM na 500 mM
v čase milisekund.
Acetylcholin funguje jako ligand
• Vazba acetylcholinu na postsynaptickou membránu výrazně změní
průchodnost pro ionty. Dojde k depolarizaci – během 0,1 ms.
• Převaha sodných iontů depolarizuje postsynaptickou membránu a
vytváří akční potenciál.
• Acetylcholin otevírá kationtový kanálek. Změna v propustnosti
pro ionty je zprostředkována acetylcholinovým receptorem.
• Acetylcholinový receptor je ligandem řízený kanálek.
Membránové kanálky řízené napětím (Volt).
• Nervový impulz je elektrický signál produkovaný
tokem iontů přes plasmovou membránu neuronu.
• Vnitřní část neuronu má vysokou koncentraci K+ a
nízkou Na+. Tento iontový gradient je tvořen pumpou
poháněnou ATP.
• Při odpočinku je membránový potenciál – 60mV. Akční
potenciál (nervový impulz) se vytvoří, když je
membránový potenciál depolarizován pod kritickou
hranici (z – 60 na – 40 mV). Membránový potenciál
získá kladný náboj během milisekundy = + 30 mV.
Membránový potenciál. Depolarizací membrány axonu se
vytvoří akční potenciál. Časová křivka tvorby membránového
potenciálu (A); změna v propustnosti Na+ a K + (B).
Návrt do odpočinkové fáze. Tetrodotoxin jako
prostředek studia sodíkového kanálku.
• Sodné kanály se spontánně zavírají a draselné se
postupně otvírají.
• Draselné ionty putují ven a tak se membránový
potenciál získává zpět negativní hodnotu.
• Sodíkový kanálek byl izolován z elektřinu tvořících
částí těla elektrického úhoře a purifikován za pomoci
specifického neurotoxinu – tetrodotoxin. Sodíkový
kanálek je protein, jeden řetězec 260 kD.
• Tetrodotoxin je organická látka izolovaná z ryby fugu
vážící se na sodíkový kanál s afinitou rovnou Ki ≈ 1 nM.
• Letální dávka pro dospělého je 10 ng.
Čtverzubec, fugu (říční prase), lat.
Toxiny blokující sodíkové kanálky
Terodotoxin
Saxitoxin
Tetrodotoxin a saxitoxin.
Oba blokují Na+ kanálky. Váží se jako ligandy na vstup guanidylovou skupinou.
Regulace funkce kanálku ligandem.
Tetrodotoxin
• Jed je vytvářen bakteriemi
Pseudomonas a také
bakteriemi Vibrio fisheri ,
které kolonizují trávicí
soustavu ryby. Ryba obsahuje
smrtelnou dávku pro cca 30
lidí. Z neznámé příčiny
je genom čtverzubců vysoce
kompaktní bez vmezeřených
úseků a díky tomu byl u
několika druhů již zmapován.
• Další baktérie tvořící
tetrodotoxin
Pseudoalteromonas
haloplanktis tetraodonis
Saxitoxin
• Saxitoxin je hlavní součástí
rodiny chemických
neurotoxinů. V přírodě jsou
převážně produkovány
mořskými obrněnkami, ale
byly identifikovány i u
takových organismů, jako je
modrozelená řasa, muňky a
modroprstencová
chobotnice.
•
• U lidí dochází k intoxikaci
převážně požitím ústřic, ve
kterých se nahromadily
obrněnky během krmení.
Talíř s plátky ryby fugu.
Struktura draselného kanálku.
Draselný kanálek je složen ze čtyř identických podjednotek, kónického
tvaru s rozšířením dovnitř buňky.
Cesta iontů kanálkem.
K+ putuje 22 Å solvatován (obalen)
vodou. Poté se musí vody zbavit(volná energie hydratace !!) a zbylých
12 Å putuje kanálkem poután karbonyly aminokyselin.
Selekční filtr draslíkového kanálku. K+ se váže na
karbonyly aminokyselin TVGYC – což je sekvence
selekčního filtru tvořená v 3 Å mezeře kanálku.
Energetický důvod selektivity iontů. Energetická cena
desolvatace K+ iontu je kompenzována přednostní interakcí
se selekčním filtrem.
Sodný iont je příliš malý, aby mohl reagovat se
selekčním filtrem. Volná energie desolvatace nemůže
+
být kompenzována a Na neprochází kanálkem.
Vlastnosti kationtů alkalických kovů.
Aquaporiny jsou integrální membránové proteiny
vytvářející póry v membráně biologických buněk.
• Za objev aquaporinů, jejich struktury a
funkce obdržel v roce 2003 Peter Agre
Nobelovu cenu za chemii. Současně
s Roderick MacKinnonem, který se
zasloužil o objasnění struktury a funkce
draslíkového kanálku.
Krystalová struktura aquaporinu 1. Aquaporin je tvořen
šesti a-helixy. Je známo 13 typů aquaporinů u savců.
Šest z nich je v ledvinách.
Schematický nákres průchodu molekul vody
aquaporinem
Mechanismu průchodu vody aquaporiny
• V dutině aquaporinu je ar/R (aromatic/arginine)
selektivní filtr, což je seskupení aminokyselin,
které zachycují molekuly vody a odmítají jiné
molekuly. Tímto mechanismem aquaporin
selektivně váže moluly vody.
• Filtr ar/R tvoří tetráda aminokyselin. Hlavní roli
zde hraje arginin, který zeslabuje vodíkové
vazby mezi molekulami vody umožňující vodě
reagovat s pozitivně nabitým Arg, který působí
také jako protonový filtr

similar documents