Komunitní sociální práce

Report
SEMINÁŘ
KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ
PRÁCE
Datum: 31. 1. 2012, místo: Olomouc
Pojem komunita

Jen několik pojmů co je komunita. První
definice preferuje komplexní pohled a
říká, že v komunitě jsou lidé, kteří žijí v
geograficky definované oblasti a mezi
nimi jsou vzájemné sociální vazby a tito
lidé jsou k sobě citově vázáni i k místu
kde žijí.



Můžeme také říci, že komunita je místo,
kde člověk získává emociální podporu,
ocenění a praktickou pomoc v
každodenním životě.
Setkáváme se také s názorem, že
komunita je vymezena hranicemi, které
mohou být geografické, ale i politické a
nebo ekonomické, je postavena na pilířích
jako jsou společné kulturní dědictví,
společné problémy a jiné.
Musí mít také svou strukturu. Komunita
není statická, mění se výsledkem
zkušeností nebo cíleným úsilím.
Základní charakteristika komunity
Je různorodou jednotou




má společný základ sdílených hodnot,
vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a
týmovou prací,
má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci,
usnadňuje lidem účast na veřejných
věcech,

utváří si vlastní identitu,

je otevřená do budoucnosti,
Typy komunit
Komunita občanská:
jedná se o společenství osob, které
vykonávají
Komunita terapeutická:
specifická forma organizace léčebné instituce,
která umožňuje otevřenou komunikaci všech
členů dané instituce.
každodenní aktivity ve společném prostoru.
Komunita spirituální:
Komunita výcviková:
jedná se o společenství osob, které se
zaměřují na sebepoznávání, nácvik
dovedností.
společenství lidí, kteří se snaží o spirituální
rozvoj.
Cíle komunitní práce
Cílem komunitní práce je usilování o sociální
změnu, kterou uskutečníme prostřednictvím
analýzy sociální situace a utvářením vztahů
sociálního pracovníka a komunity a
vzájemných vztahů mezi skupinami uvnitř
komunity.
Komunitní práce je tedy metoda směřující k
vyvolání a podporování změny v rámci
místního společenství a využívá lidských
zdrojů v komunitě – jedná se např. o komunitu
občanskou, komunitou léčebnou atd.
Komunitní práce je metoda řešení sociálních
problémů prostřednictvím podpory
společenství – komunit – v místech, kde lidé
žijí a kde problémy vznikají
V současné době je komunitní práce
pojímána jako proces jak aktivovat lidi, aby
svůj problém řešili sami, zároveň je to také
způsob jak určitý problém vyřešit
Znaky komunitní práce:





používá se pro řešení problémů a pro
navození změny v komunitě,
Komunitní práce je metoda univerzální
můžeme s ní řešit místní problémy v oblasti
vztahuje problémy jedinců a skupin ke
zdrojům a možnostem místní komunity,
sociálních služeb a zdravotní péče, etnického
napětí, životního prostředí a další. Každá
situace, která vznikne si vyžaduje odlišné
řešení a proto zde má velkou úlohu komunitní
pracovník.
vede k přerozdělení a sdílení zdrojů
odpovědnosti a kompetence,
zapojuje do řešení problémů a do
rozhodování a života komunity její
občany, stejně tak jako místní organizace
rozšiřuje možnosti lidi ovlivnit to, co se s
nimi děje.
Předpokladem úspěšné komunitní práce je
solidní znalost příslušné obce nebo
společenství a jejich institucí (počet obyvatel,
mobilita, věkové složení, přítomnost menšin,
tradice, kultura obcí, zaměstnanost,
nezaměstnanost, aktivita odborů, bydlení,
chudoba, dopravní podniky…).
Jak motivovat lidi ke spolupráci
v komunitě
úloha musí vycházet z vlastních potřeb a zájmů
lidí, musí zde být nějaký vztah mezi osobou,
kterou žádáme, aby něco udělala, a tím pro
koho to dělá, činnost musí vést k nějakému
výsledku, nikdy nežádat po člověku to, co by ho
mohlo ohrozit, žít v dané komunitě,
Důležitá je spolupráce v komunitě, ale i s
ostatními lidmi, organizacemi. S problematikou
vztahů s veřejností úzce souvisí získávání zdrojů.
Finanční prostředky můžeme získat v samotné
komunitě, od fyzické osoby, v obci nebo kraji.
Lze psát projekty, do kterých se mohou zapojit i
lidé z komunity. Finanční prostředky můžeme
získat také dotacemi, sponzorstvím, použít fundraising (je to proces, v rámci kterého organizace
získává dárce, kteří finančně či materiálně
podporují její činnost).
Nesmíme zapomínat na publicitu, která může
přivést lidi, kteří do té doby nic o aktivitách
komunity nevěděli. Je dobré na svá setkání zvát
celou širokou veřejnost, dělat víkendová setkání,
spolupracovat s místními podnikateli, kteří se
budou chtít podílet na nějakém projektu.
Vydávat lokální list tím zajistíme informovanost o
plánech a výsledcích akcí .
Využít vysílací čas vyhrazený veřejným službám
v místním rozhlase a televizi. Smyslem komunitní
práce je zvyšovat toleranci, dobré sousedství a
sociální odpovědnost, snižovat intoleranci.
Komunitní přístup
Klinický přístup se zabývá především
vnitřním životem jedince a jeho vztahy v
rodině,
komunitní přístup rovněž bere zřetel na tyto
vztahy, ale vede odborníky, kteří pomoc
poskytují, k tomu, aby se starali o životní
podmínky svých klientů.
Komunitní přístup
přináší jednoduché a srozumitelné myšlenky a
ukazuje jak je uplatnit v realitě
.
To znamená, že se musí nejdříve odborník
zeptat lidí jaké problémy mají a až potom
může udělat nějaké opatření, důležité je také
jak komunita toto opatření přijme.
Komunitní přístup vytváří parcipativní
demokracii na lokální úrovni,

Důležité je umět naslouchat jeden
druhému, vytváření příležitostí ke
společné diskusi, sdílení názorů a
spolupráci při společném učení a
objevování řešení.
Proces komunitní práce
Proces komunitní práce můžeme rozdělit do
čtyř fází:
První fáze je zjišťování a analýza potřeb,
každý, kdo chce plánovat musí vycházet z
potřeb dané komunity. To znamená
shromažďovat informace a provést analýzu
informací,
Sociální potřeba je v každé komunitě jiná,
ale metody, které se používají jsou podobné.
Ke zjišťování sociálních potřeb se často
používá metoda – SWOT analýza
(soustřeďuje se na silné stránky, slabé
stránky, na přednosti a na hrozby v
komunitě).
Druhá fáze je plánování, zde je nejdůležitější
formulovat cíl procesu, prostředky vedoucí ke
změně, odhadnout časovou, finanční,
personální náročnost a zvolit vhodnou metodu
implementace (realizace).
Druhá fáze je plánování, zde je nejdůležitější
formulovat cíl procesu, prostředky vedoucí ke
změně, odhadnout časovou, finanční,
personální náročnost a zvolit vhodnou metodu
implementace (realizace).
Třetí fáze je realizace plánu. Zde jde
především o komunikaci a to jak uvnitř týmu
tak i navenek, o krátkodobé i střednědobé
plánování aktivit a o průběhu vyhodnocování
aktivit.
Poslední fáze je evaluace (vyhodnocení ).
Jedná se o komplexní proces shrnující
hodnocení různých zájmových skupin v rámci
komunity.
Často se na vyhodnocení zapomíná, ale bez
dobrého vyhodnocení lze těžko pokračovat
dále. Při hodnocení můžeme využít metody
dotazníků, revize záznamů organizace,
návštěvy na místě a zde provést pozorování
Strategie komunitní práce
Vyjednávání:
Vyjednávání znamená řešení problému. Problém může
vzniknout mezi dvěma či více lidmi nebo skupinami.
Příčina je v rozdílnosti nebo neslučitelnosti zájmů
zúčastněných stran.
Rozlišujeme čtyři typy vyjednávání:
Interpersonální vyjednávání :
při vyjednávání ustoupím tam, kde je to pro
mne méně důležité, ale chceme dosáhnout
toho co je pro nás důležitější.
Vyjednávání uvnitř skupin:
hájí zájem skupiny, ale zároveň si chce zvýšit
vlastní status.
Meziskupinové vyjednávání :
nejdříve proběhne vyjednávání uvnitř skupin
a pak delegáti skupin se podílí na
vyjednávání meziskupinovém.
Vyjednávání s pomocí třetí strany, arbitra:
Arbitra požádáme, když vyjednávání uvázne
na mrtvém bodě
Existují dvě hlavní možnosti strategie
vyjednávání:
Kooperativní (jde o dosažení vzájemné
shody) a konkurenční (jedna strana chce
dosáhnout zisku na úkor strany druhé
Principy vyjednávání
Mezi základní principy vyjednávání patří:

Prvním je odloučení osobní vazby od
problému,

Druhým odhalování zájmů,

Třetím hledání výhod pro obě strany

Čtvrtým nalezení objektivních měřítek
Jednání:


Důležitá je příprava na vyjednávání. Mezi
nejdůležitější patří tzv.:

Scénář vyjednávání, obsahuje informace
o druhé straně a vytýčení cíle.
Jednání není reakce na konflikt, ale je to
motivované a záměrné chování, které
směřuje ke změně současného stavu.
Každé jednání má svůj postup.
Na začátku je vytvoření plánu jednání,
déle na sebe navazuje argumentace,
signál, návrh, nová formulace návrhu,
vyjednávání, uzavření a dohoda.
Možnosti a meze komunikace.
Komunikací lze dosáhnou mnohé, ale má i
své meze,






při komunikaci musíme jasně formulovat
své požadavky,
nesnažme se za každou cenu obhájit
neobhajitelné,
nepředkládejme nepřiměřené
požadavky, dobré je na začátku odhalit
své priority,
neoslabit přesvědčivý argument, někdy
musíme chtít jasné rozhodnutí (buďanebo), někdy je užitečné přerušit
jednání,
nechtít udělat hned velký krok (raději
postupovat po malých krůčcích),
pozor na okamžitý souhlas.
Účinná komunikace - desatero účinné
komunikace;

umění naslouchat,

tvůrčí konflikt,



zprostředkování komunikace,
vyjednávání,
představa budoucnosti,
veřejná rozprava o problémech
komunity,

veřejné shromáždění,

uznání toho čeho jsme dosáhli,

zhodnocení a přenos (příklad slouží jako
stimul).
Komunitní pracovník




Posláním komunitního pracovníka je odhalení
sociálních priorit a potřeb dané komunity a
povzbuzování obyvatel k tomu, aby poznali své
problémy a pokusili se je
zvládnout s pomocí dostupných prostředků,
informování různých skupin obyvatel
možnostech řešení, povzbuzování k diskusím o
problémech a k pořádání akcí zaměřených na
odstranění problému,
komunitní pracovník si uvědomuje svůj vliv na
lidi a vnímá sebe jako měnící se bytost, chápe
napětí, které může vzniknout z odlišností mezi
lidmi na základě rasy, pohlaví, věku, postižení,
víry a jiné.






zná klíčové sociální problémy, jako jsou
sociální práva, nezaměstnanost, bydlení, vztah
generací a další,
dokáže žít uprostřed konfliktů, umí naslouchat
potřebám jednotlivých skupin žijících v
komunitě.
pomoci obyvatelům komunity zapojit se do
procesu a měl by umět napsat projekt.
komunitní pracovník může mít dominantní
postavení - vystupuje jako expert, předkládá
komunitě hotové návody,
bývá často komunitou odmítnut,
nebo má partnerské postavení – vychází z
toho, co je v komunitě k dispozici, dává návrhy,
ale podporuje v tom i ostatní.
Role sociálního pracovníka



Sociální pracovník vystupuje jako
poskytovatel služeb, který je nápomocný
klientům, v době, kdy sami nezvládnou
vykonávat důležité činnosti,

pracuje jako zprostředkovatel mezi
klientem a sociálními zařízeními,

působí jako učitel sociálních a
adaptačních dovedností a pomáhá
klientům získat nadhled na jejich způsoby
jednání, svých pocitů, zde pracuje jako
poradce,


dále pracuje jako manažer, provádí
případovou diagnostiku, plánuje služby i
jejich návaznost na další služby a také
sleduje poskytování služeb a hájí zájmy
klientů,
organizuje náplň práce, zařizuje výcvik,
supervize pracovníkům zařízení.
může být administrátor – ředitel
zařízení a pak plánuje, zavádí služby a
programy v sociálních zařízeních,
provádí dlouhodobé plány rozvoje
zařízení, prosazuje své programy a
hodnotí je.
Konfrontace s komunitou
Rizika
 Pozitivní
 Negativní
Děkuji za pozornost
Jméno a příjmení: Iveta Millerová
Kontakt:
Tel.: 724 271 823,
Email.: [email protected]
Studijní literatura:
Matoušek, O. Metody a řízení sociální práce. Praha Portál, 2011, Hartl, P Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Slon,
1997, Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub. 1997, Řezníček, I. Metody sociální práce. Praha, Slon 1994.

similar documents