Základní etické teorie

Report
2011
Barbora Řebíková
UTILITARISMUS
A EMPIRISMUS
AMPULEX COMPRESSA
 vosička švába nejprve dvěma žihadly




částečně ochromí
pak jej vede za tykadlo, občas se napije
švábí hemolymfy
přivede jej pod zem, utěsní vchod, švába
obrátí na břicho a naklade na něj vajíčka
larvičky vyžírají nejprve svalovinu a méně
potřebné orgány, aby šváb co nejdéle
vydržel a nekazil se
po čase se ze švába vylíhnou nové vosičky
 struggle for life v přírodě skutečně probíhá:
 klíšťata, ovádi, komáři, pijavice, muchničky, prvoci
způsobující malárii, baktérie způsobující boreliózu,
viry způsobující ptačí chřipku, SARS, Ebolu, AIDS
atd atd.
 v potravním řetězci se každý někým živí a někým
je požírán
 predátoři na vrcholu jsou permanentně ohroženi
vyhynutím
 představit si Mother Nature jako vlídnou,
ženskou, spontánní, temnou a tajemnou je
velký omyl
 pro losery neexistuje žádná sociální síť
Pro losery neexistuje sociální síť...
... všichni zabíjíme, abychom přežili
Proč dobrý a milující Bůh stvořil svět tak, že zabíjení je principem hry?
Tegrodera aloga
Tegrodera aloga
 sameček se dvoří samičce tím, že opakovaně vkládá
svá tykadla do drážek na hlavě samičky, která se
mezitím živí na rostlině
 předpokládá se, že samička je schopna čichem vnímat
obsah cantharidinu, který má sameček v hemolymfě a
který se skrze tykadla dostává k samičce
 cantharidin pak sameček předává samičce při kopulaci
 samička cantharidinem pokrývá nakladená vajíčka,
cantharidin je jed, který odrazuje maravence a další
případné predátory
Tegrodera aloga
 při námluvách tak zřejmě samička testuje
schopnost samečka vyprodukovat
dostatečné množství cantharidinu
 námluvy často končí tak, že samička
odchází pryč
 někteří samečci se ale místo námluv
dopouští násilné kopulace
Tegrodera aloga
Násilná kopulace
„Klasické“ námluvy
Příroda nezná „dobro“ ani „zlo“
 Znásilňování je tedy buď:
 maladaptivní, nesprávně fungující „byproduct“,
sexuálně psychologický mechanismus jinak
adaptivního sexuálního drivu
 jedna z možných kondicionálních strategií pro
zisk co největší fitness
NATURALISTICKÝ CHYBNÝ ZÁVĚR
STARÝ OMYL V NOVÝCH VARIANTÁCH
Hraboš Microtus ochrogaster je
monogamní
Hraboš Microtus pennsylvanicus je
polygamní
…ale má být vzorem pro naše jednání právě hraboš?
Závěr
 vzory pro naše morální chování nelze brát
z přírody, neboť zde, zdá se, žádné
morální bytosti nejsou
 odkud ale…?
Altruismus
 1. Altruismus, který směřuje k dobru vlastních
potomků. Z evolučního pohledu není potřeba tento
typ altruismu vysvětlovat. Cokoliv rodič dělá pro své
potomky, dělá zároveň pro propagaci svého
genotypu.
 2. Altruismus, který je zaměřený ku pomoci jiným
příbuzným (Kin Selection). Většina členů nějaké
sociální skupiny je spolu tím či oním způsobem
geneticky spřízněna a sdílí spolu části svých
genotypů. I zde je možné evoluční vysvětlení
plynoucí z hypotézy inkluzívní fitness. Často
citovaným příkladem zde mohou být africké vlhy
nebo společenský blanokřídlý hmyz. Nepotismus u
lidí.
Altruismus mezi příbuznými
 W. D. Hamilton v roce 1963 razí termín „inkluzívní
fitness“ a stanovuje vzorec
rB>C
 r = koeficient příbuznosti
 B = benefit, užitek pro příjemce
 C = cost, ztráta pro dárce
 Protože sourozenci mají r = 0,5, altruistické chování
nastane, pokud bude zisk (B) dvakrát tak větší jako
ztráta (C). Sexuální druh (tedy pohlavně se
rozmnožující druh) by tak měl být selektován na
obětování života za své dva sourozence nebo osm
bratranců a sestřenic.
Altruismus mezi příbuznými
 u makaků rhesus (podobně jako i u jiných druhů)
existuje kin recognition
 here, juveniles that are reared apart from birth show
a preference for their genetic relatives over unrelated
individuals, even though they have never seen any
of the before
 the mechanism involved is uncertain, but may
include similarity of body odours and facial features

(Jones, S., Martin, R., Pilbeam, D., (eds.) (1992) Cambridge Encyclopedia of Human Evolution.
Cambridge University Press. p. 147)
Altruismus
 R. L. Trivers zavádí v roce 1971 termín „reciproční
altruismus“, který funguje jak v rámci genetických
příbuzných, tak i u zcela nepříbuzných jedinců, a
dokonce i mezi jednotlivými druhy. Podle Triverse
musí být splněny následující podmínky:
 ztráta, kterou trpí poskytovatel chování, musí být menší než
zisk příjemce
 jedinci musí být schopni rozpoznat jeden druhého, aby
mohlo dojít k oplacení služby a aby mohli být detekováni
případní podvodníci
 jedinci musí žít delší dobu, aby mezi nimi mohlo docházet k
opakovaným interakcím a aby mohlo docházet k reciprocitě
altruistického chování.
Desmodus rotundus
 typickou noc se
 7 % dospělých vrátí bez krve
 33 % mláďat do dvou let věku se vrátí bez
krve
 po třech neúspěšných nocích hrozí smrt
hladem
Desmodus rotundus
Citlivost na podvodníky
Případy podvodníků nás naplňují spravedlivým hněvem...
Utilitarismus
"greatest good for the greatest number"
 Jeremy Bentham (1748 – 1832)
 John Stuart Mill (1806 – 1873)
Utilitarismus
„Nature has placed mankind under the governance of
two sovereign masters, pain and pleasure.“
(Jeremy Bentham)
(1748 – 1832)
…
 V dětství se naučil latinsky, francouzsky
 Na Queen´s College v Oxfordu v 15
bakalář, v 18 magistr
 Právník, advokát. Věnoval se reformě
britského Common law.
University College London
…
 Hutchesonův princip „největšího štěstí pro
největší počet“ rozvinul do systému, jímž
se podle něho mají řídit lidské společnosti
i jejich zákonodárství; tento systém nazval
utilitarismus.
…
 Benthamova racionalistické etika je založena na
třech sloupech: prozíravosti (prudence), poctivosti
(probity) a dobročinnosti (beneficience). Protože
cílem každého jednání je zvětšovat štěstí a
omezovat strasti, a protože míru štěstí lze podle
něho dokonce změřit, lze na základě jeho „počtu
obšťastnění“ (felicific calculus) kvalitu každého
jednání přesně a objektivně určit. Rozhodující je
trvání, intenzita, blízkost a jistota pocitu blaha, počet
osob, které je zakusí, a vyhlídka na to, že z něho
vzniknou další. Protože jde o minimalizaci utrpení,
zaslouží si podle Benthama ochranu všichni, kdo
mohou trpět, a tedy nejen lidé, ale i zvířata.
…
 Proto také chtěl, aby se některé činy, které
podle jeho názoru nikomu neškodí,
netrestaly (včetně homosexuality),
zastával osvobození otroků i kolonií, právo
na rozvod a odluku církve od státu.
Naopak vůči zločincům zastával tvrdé
stanovisko, připouštěl i tělesné tresty.
(návrh věznice)
John Stuart Mill
 Jsem-li tázán, co míním rozdílem v kvalitě
požitků nebo co činí jeden požitek, pouze
jako požitek, hodnotnějším než jiný, kromě
toho, že je ho větší množství, je na to jediná
možná odpověď. Pokud jednomu ze dvou
požitků dávají jednoznačně přednost všichni,
nebo téměř všichni, kteří mají zkušenost s
oběma, a to nezávisle na pocitu morálního
závazku dávat mu přednost, je právě ten
oním kýženějším požitkem.
John Stuart Mill
 kritika:
 pokud jednotlivec dává přednost horší věci
před lepší, je také možné, že si takto počíná
většina lidí
 nelze říci že pivo je lepší než víno, neboť jej
pije více lidí
 nelze říci že Hodný, zlý a ošklivý je lepší než
Král Lear přesto že western vidělo
pravděpodobně více lidí

(Graham, G., (1997) Filosofie umění. Barrister and Principal, Brno. str. 19-20)
John Stuart Mill
 je třeba rozlišit mezi požitkem a štěstím
 jde o maximalizaci štěstí, nikoli požitků!
 lepší je nespokojený člověk než spokojený
vepř
 lépe být nespokojeným Sókratem než
spokojeným hlupákem
Utilitarismus
 Můžeme chápat jako kombinaci čtyř
principů
 princip následků
 princip užitečnosti
 princip hedonismu
 sociální princip
Utilitarismus
 princip následků - neexistuje žádné jednání,
které by bylo správné nebo nesprávné samo o
sobě. Jedná se vždy o to, co jednání způsobuje
 „The end justifies the means“
 nezáleží na vnitřním postoji jednajícího
 princip užitečnosti - kriteriem jednání je
prospěšnost, uskutečnění dobra
 morálně správné jednání je to, co způsobí co největší
množství dobra co největšímu počtu lidí
 „etická aritmetika“
 „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní
zřetelně převažující slast pro B“
Utilitarismus
 princip hedonismu - dobro o sobě je chápáno
hedonisticky. Záleží v uspokojování lidských
potřeb a zájmů, ve slasti, v (hedonisticky
chápaném) štěstí. V čem štěstí záleží určuje
každá osoba pro sebe. Hraní v kuželky je
právě tak dobré jako četba básní
 sociální princip - jedná se o co možná
největší štěstí co možná největšího počtu lidí
 morálka nikdy nesmí být egoistická, musí brát
v úvahu zájmy a přání druhých lidí
Kritika utilitarismu
 „etická aritmetika“
 dá se štěstí nějak měřit?
 One of the real problems of act utilitarianism is that the
individual must somehow predict and calculate the
various levels of happiness promoted by each choice.
In the worst-case use of utilitarianism, individuals might
be seen to shift from one position to another as they
weigh the various levels of happiness and pain
avoidance and, in the process, lose their sense of self
 the calculation of all the possible consequences of our
actions, or worse yet our inactions, appears impossible
 a co když musíme volit mezi dvěma zly, co když z
hořícího domu můžeme vynést pouze jedno dítě?
Kritika utilitarismu
 „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li
proti ní zřetelně převažující slast pro B“
 „V roce 1950 stáli před německým soudem lékaři,
kteří se za Hitlera podíleli na akci eutanázie.
Lékaři věrohodně argumentovali tím, že sice
nemocné posílali na smrt, ale na druhé straně
mnoha nemocným zachránili život vědomě
mírným výkladem kritérií výběru“
 ČSSR: „když na tuto pozici (morálně
problematické místo spojené s určitým typem
kolaborace) nepřijdu já, přijde na to místo někdo
horší a bude dělat zlo!
Kritika utilitarismu
 Usilujeme ve zdařilém životě pouze o
hedonisticky chápané štěstí? Tedy: je život
skutečně jen co nejkomfortnější čekání na
smrt?
 Problém spravedlnosti - např. marginalizace
menšin
Kritika utilitarismu
Kritika utilitarismu
 Důsledky činu (nebo nečinnosti) lze do jisté míry
zhodnotit v historickém pohledu zpět, i když i
zde zůstává otázka, po jaké době se mají
hodnotit a co všechno se přitom mám brát v
úvahu. Zato ve chvíli rozhodování jsou to jen
pouhé dohady a očekávání, zcela závislá na
tom, jaký model si pro uvažovanou činnost
zvolíme.
 Zdánlivá "objektivita" utilitaristického kritéria tak
ve skutečnosti nechává otevřené dveře pro
nejrůznější sny a přání, třeba i zcela nereálná,
jimiž se však dají "zdůvodnit" zřejmé škody
zdánlivě menšího rozsahu.

Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 121
Negativní utilitarismus
 Karl Popper: nejde ani tak o maximalizaci
štěstí, jako o minimalizaci utrpení
 Kritika: lidské utrpení by se radikálně
vymýtilo, pokud by se všichni lidé
bezbolestně vyhubili

Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 124
Case Report
 A five-year-old girl has a progressive renal failure and
is not responding well on chronic renal dialysis. The
medical staff is considering a renal transplant, but its
effectiveness is „questionable“ in her case.
Nevertheless, a clear possibility exists that the
transplanted kidney will not be affected by the disease
process. The parent concur with the plan to try a
transplant, but an additional obstacle emerges. The
tissue typing indicates that it would be difficult to find a
match for the girl. The staff excludes her two siblings,
ages two and four, as too young to provide a kidney.
The mother is not histocompatible, but the father is
compatible and has „anatomically favorable circulation
for transplantation.“
Case Report
 Meeting alone with the father, the nephrologist gives him the
results and indicates that the prognosis for his daughter is
„quite uncertain“. After reflection, the father decides that he
will not donate a kidney to his daughter. His several reasons
includes the fear of the surgery, the uncertain prognosis for
his daughter even with a transplant, the slight prospect of a
cadaver kidney etc. The father then requests that the
physician „tell everyone else in the family that he is not
histocompatible“. He is afraid that if family members know
the truth, they will accuse him of failing to save his daughter
when he could have. He meintains that truth-telling would
have effect of „wrecking the family.“
 The physician is uncomfortable with the request, but after
further discussion he agrees to tell the man´s wife that the
father should not donate a kidney „for medical reasons“.
Utilitarian Approach
 probable consequences
 the potential effectiveness is questionable and the prognosis
uncertain
 there is a slight possibility that a cadaver kidney could be
obtained
 the girl probably die without a transplant, but the transplant
offers a small chance for survival
 the risk of death to the father from anesthesia is 1: 10 000 or
1: 15 000
 nevertheless, because the chance of success is likely
greater than the probability that the father will be
harmed, many utilitarians would hold that the father is
obligated to undertake what others would consider a
heroic act that surpasse obligation.
The Problem of Truth telling
 „Even under the guise of benevolent deception, the
idea of not telling the truth to patients is rather suspect.
The suggestion is that the individual is not strong
enough to tolerate the truth, or more time is needed to
prepare the patient for an unpleasant fact.
Unfortunately, this lack of truth telling leads to a
slippery slope, for while it gives comfort to the one
individual, it teaches all others involved – for example
family members, friends, housekeeping staff, and
hospital volunteers – that health care practitioners lie to
their patients. When these others become sick
themselves, they remember the previous deception and
feel they cannot rely on the word of the professionals.“

(Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY, p.62)
Empiristická filosofie
David Hume (1711-1776)
 empirismus:
 F. Bacon (1561 – 1626)
 T. Hobbes (1588 – 1679)
 J. Locke (1632 – 1704)
 D. Hume (1711 – 1776)
Empiristická filosofie
David Hume (1711-1776)
 noetická pozice:
 jediným pramenem poznání je smyslová
zkušenost (empirie)
 Nil est in intellectu, quod non fuerit prius in sensu není nic v mysli, co dříve nebylo ve smyslech
 empiristická antropologie:
 rozdíl mezi člověkem a zvířetem je kvantitativní,
stupňovitý, samostatný lidský duch neexistuje
 ontologie:
 jen smyslová zkušenost (týkající se hmotné
skutečnosti) je jediná poznatelná (a skutečná)
Empiristická filosofie
David Hume (1711-1776)
 psychologie a sociologie vznikají jako
empirické, přírodovědecké disciplíny
 úspěch přírodních věd podnítil snahu
zkoumat empiricko – mechanistickými
metodami také lidskou praxi
 v rámci tohoto proudu vznikají rozmanité
empirické teorie jednání (i biologické)
 jednání je output po input, ze dvou známých
dopočítám třetí neznámou. Jednání člověka
je tedy nutným následkem vstupních hodnot
 pokud bychom znali vstupní předpoklady,
nebylo by těžké jednání předpovídat
Empiristická filosofie
David Hume (1711-1776)
 mnoho termínů z těchto termínů již běžně
používáme (pud, instinkt, komplex,
podmiňování)
 kritika: lidská praxe je nepochybně po
mnoha stránkách empiricky podmíněná
 problém nastane ve chvíli, když řekneme,
že lidská praxe není nic než přírodněpříčinná souvislost, vysvětlitelná
empirickými humánními vědami
Empiristická filosofie
David Hume (1711-1776)
 there is an unbridgeable gap between fact
and value
 „is“ neznamená „ought“
 z vědy tedy nelze vyvozovat morálku
 jedná se o tzv. „naturalistic fallacy“ (ale pozor,
tento pojem má ještě minimálně i dva odlišné
významy)
Empiristická etika
David Hume (1711-1776)
 kritika:
 pokud je lidské jednání přírodně-kauzální
deterministický výsledek předchozích
podmínek, pak je vyloučena dobrovolnost a
jednání je tedy nepřičitatelné (…. a nemá
smysl mluvit o etice)
 tím pádem je zbytečné mluvit o dobru a o zlu,
místo toho nastupují diference (zdravý nemocný, funkční - dysfunkční)
 podobně se rozplývá smysl odpovědnosti
Empiristická etika
David Hume (1711-1776)
 „Rozhodnutí vzniká z předchozích procesů,
je jimi určeno, je jejich nutným, přírodně –
zákonitým výsledkem. Svoboda v tom
smyslu, že člověk by v dané situaci mohl
dospět i k jinému rozhodnutí, neexistuje.
Chtění je determinováno druhem osobnosti.
(…) Jednání se člověku „děje“, jako se mu
děje stárnutí. (…) To, co člověk ve svém
životě konal, to vlastně vůbec sám nekonal,
nýbrž stalo se mu, že to konal.“ (Rohracher, H. in
Anzenbacher, A., (2001) Úvod do etiky, Karmelitánské nakladatelství a Academia, Kostelní
Vydří a Praha)
Empiristická etika
David Hume (1711-1776)
 „Laplaceův démon“
 teoretický konstrukt, pokud by Laplaceův
démon znal všechny atomy a jejich pohyby a
postavení, dovedl by vypočítat budoucnost
 tohle ovšem platí pouze v newtonovské světě,
v akváriu s třemi pevnými rozměry a
konstantním časem, tedy uvnitř velikých hodin,
kterými je svět…
 …pak neexistuje svoboda
Laplaceův démon
kritika
 i kdybychom žili v newtonovském světě – byl
by mozek sám jsouce součástí světa
schopen vypočítat budoucnost…?
 Heisenbergův princip neurčitosti
 mimo jiné např. díky černým dírám víme že tak
jednoduché to není
 v teorii relativity je minulost, přítomnost a
budoucnost spojena v jeden celek
 the world is four-dimensional, and all events are
simply there: the future does not „happen“ or
„unfold“
 klinická medicína současnosti je vědecká, ale
přesto se výrazně liší od fyziky či chemie
 jedná se o překlenutí propasti mezi laboratoří
a lůžkem
 objektivita ve světě přírodních věd se
odehrává v bezkontextovém universu
zbaveném lidských hodnot
 u lůžka pacienta ovšem neexistuje neutralita
 fyzika: nonperspektivní objektivita
 medicína: každého pacienta je třeba vidět v jeho
jedinečné perspektivě, jedinečném kontextu
Aristotelés
Kant
člověk
jednání
etika ctností
deontologie
Bentham, Mill
následky
utilitarismus
„Původně jsem byla zdravotní
sestrou, ale práce byla příliš
vyčerpávající“.

similar documents