Alexandr Makedonský(Veliký) a Helénistické *ecko

Report
Alexandr Makedonský(Veliký) a
Helénistické Řecko
Alexandr Makedonský (Veliký)
-narozen
roku 356 př.n.l. v Pelle
- jeho otec Filip II. Makedonský (sám Alexandr
celý život věří, že je potomkem boha, v čemž ho
utvrzuje jeho vlastní matka )
-Stává se králem Makedonie a také jedním z
nejúspěšnějších vojevůdců v celé historii
-díky velikému vlivu své matky je velice
nábožensky založeným člověkem
- ve svých 13 letech je poslán k Aristotelovi, u
něhož se vzdělává
- Aristotelova výchova probouzí v mladém
Makedonci nemalý obdiv k řecké kultuře, dále
pak o okolní svět, filosofii, matematiku a
přírodní vědy
Alexandr Makedonský (Veliký)
-v roce 340 př. n. l. se Alexandr stává
regentem v Makedonii, kvůli nepřítomnosti
svého otce
- v roce 338 př. n. l. se osmnáctiletý Alexandr
účastní své první skutečné bitvy proti
Thébám, kde prokáže své skvělé schopnosti a
odvahu
- po jedné ostřejší hádce se svým otcem se
Alexandr obává, že bude vyloučen z
následnictví a proto raději se svou matkou
uprchne do Ilýrie ( návrat ani ne po půl roce)
- v roce 336 př. n. l. je zavražděn při svatbě
své dcery Alexandrův otec Filip a Alexandr
nastupuje po něm na Makedonský trůn
Alexandr Makedonský (Veliký)
-v prvních dnech své vlády nechává
Alexandr popravit každého, kdo naznačuje,
že má něco společného s vraždou svého otce
- v roce 336 si Alexandr zajistí v Korintu
poslušnost řeckých obcí, které ho zpočátku
považují za nezkušeného mladíčka a nakonec
ho zvolí velitelem v chystané válce proti
Persii
- thrácké a ilyrské kmeny se pokoušejí využít
vzniklé situace a osvobodit se od
makedonské nadvlády- vnikají vzpoury
- Alexandr je však rychle vyvede z jejich
omylu a v roce 335 př. n. l. překročí Dunaj a
účinně vzniklou vzpouru potlačí
Alexandr Makedonský (Veliký)
-zatímco Alexandr potlačuje vzpouru na severu,
Řekové se usnesou, že je na čase se od
Makedonie odpoutat (v čele těchto lidí stojí
Démosthenés, který jim namluvil, že Alexandr
padl v boji)
-Alexandr se brzy o nové vzpouře dozví a vrací
se i se svými vojáky zpátky do Řecka
-podaří se mu vzpouru potlačit a město Théby
padne (za trest je nechá celé srovnat se zemí,
ušetří pouze chrámy a dům básníka Pindara)
- když ostatní obce vidí, jak to s Thébami
dopadlo, tak se vzdají
Alexandr Makedonský (Veliký)
-1. větší vojenské střetnutí s Peršany u řeky Graníkos (vítěz:
Makedonie-Alexandr veliký)
-2. střetnutí u města Issu (vítěz: Makedonie- Alexandr Veliký)
- v lednu roku 332 př. n. l. začíná dobývat město Tyr, což mu
trvalo sedm měsíců (díky dobrým přírodním podmínkám a
udatnosti místních obránců )
-v zimě 332/331 př. n. l. vstupuje Alexandr do Egypta a ve
městě Héliopole se nechá prohlásit za faraóna (nevede tu
žádné boje Egypt v něm vidí osvoboditele )
- při odchodu zakládá naproti ostrovu Faros nejslavnější ze
všech po něm pojmenovaných měst Alexandrii Egyptskou
- v květnu 331 př. n.l. obnovuje město Tyr
-bitva u Gaugamél (1. října 331 př. n. l. ) (vítěz Alexandr
Veliký) – zbylé perské vojsko je úplně zničeno
Alexandr Makedonský (Veliký)
- dostává se bez odporu do města Babylon, kde je prohlášený
králem Asie
-během zimy v roce 328 př. n. l. probodne kopím při hádce svého
generála Kleitema , později si uvědomí svoji chybu a pokusí se o
sebevraždu (tento čin považuje za svoji nevětší životní chybu)
- v roce 327 př. n . l. definitivně potlačuje povstání Sogdů
- v témže roce se žení s Róxanou,má však také milenku jménem
Barsiné, jenž je matkou jeho nemanželského syna Hérakla
- 326. př. n. l. vpadne do Indie (na rozdíl od předchozích tažení je
už velice krutý)
- bitva u Hydaspes (vítěz: Alexandr Veliký)-po téhle bitvě uzavírá
se svým protivníkem příměří
-v červenci 326 př. n . l. se vojáci bouří a požadují návrat domů,
Alexandr jim nakonec musí vyhovět
- v březnu 324 př. n. l. se žení s dvěma perskými princeznami:
Stateirou (dcera Dareia III.) a Parysatidou (dceraArtaxerxe III.)
-v té době má už tři ženy
Alexandr Makedonský (Veliký)
-smrtí svého přítele a vezíra Héfaistóna je Alexandr velice
zarmoucen (existují dohady o jejich intimním vztahu)
-nechá mu vystavět monumentální hrobku a jeho osobního
lékaře nechá ukřižovat
- v roce 323 př. n . l. se vrací do Babylonu a plánuje dobytí
Arábie
- 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Alexandr v městě Babylonu
umírá
-je mu pouhých nedožitých 33 let
- svoji říši chtěl odkázat tomu nejsilnějšímu, jelikož neměl
legitimního nástupce (podle pověstí se však tři měsíce po
Alexandrově smrti narodil jeho první ženě Róxaně syn
Alexandr IV.)
- po Alexandrově smrti země přestává existovat jako celek a
rozděluje se na jednotlivá území- těm vládnou jeho generálové
Helénismus
Helénismus
-Helénismus je novodobé označení období starověkých dějin antického Středomoří a území
Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4.
století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. Tato epocha byla významným způsobem spojena
s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech
říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. rozvíjeli diadochové.
-(diadochové=nástupci Alexandra Velikého): Seleukos I. Níkátor zakladatel Seleukovské
dynastie.
Ptolemaios I. Sótér zakladatel Ptolemaiovské dynastie vládnoucí v Egyptě.
Antigonos Monofthalmos nejstarší a dlouhou dobu nejmocnější ze všech diadochů,
zakladatel Antigonovské dynastie. Lýsimachos vládl v Thrákii a Malé Asii, po jeho smrti si
království rozdělili Seleukovci a Ptolemaiovci. Kassandros syn Antipatra, vládl v Makedonii.
Démétrios I. Poliorkétés syn Antigona, nevládl samostatně žádnému většímu území.
- Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové
podoby obecného řeckého jazyka (koiné) daleko na východ a její střetávání s kulturami
okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a
přizpůsobování v duchu synkretismu a univerzalismu.
Helénismus
-Helénizací, jejímž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města
zcela řeckého charakteru (např. egyptská Alexandrie), a s ní spojeným prolnutím řeckých a
orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství,
které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze
nalezly i v rámci římského císařství.
-Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem,
bývá pokládána Bosporská říše. Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla říše
Seleukovců, ptolemaiovský Egypt a antigonovská Makedonie, jejichž mocenské střetávání a
s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří.
-Kultura:
Helénistická kultura vznikla mísením řecké kultury a kultur
orientálních.
- Literatura:
Toto období se v literatuře vyznačovalo některými prvky, které se objevily
již v Euripidově díle. Je to zejména obrat k vnitřnímu životu člověka – k psychice.
Projevilo se to také zvýrazněním emocionality a snahou věrohodně přitom zachytit
detaily každodenního všedního života.
Helénismus
- Próza:
V této době se vytvořila zábavná próza, román, novela a dobrodružný román.
U většiny příběhů převažovaly milostné náměty.
rozvoj naukové prózy – hlavními osobnostmi tohoto vědeckého ruchu byli Eratosthenés
(správce alexandrijské knihovny ve 3.století př.n.l), Zénodotos (zakladatel řečnické
gramatické školy v Alexandrii, Archimédés (matematik) a Aristarchos ze Samu
(matematik a astronom)
Polybios – nejlepší dějepisec helénského období. Sepsal rozsáhlé dílo Dějiny (40 knih,
zachovalo se 5). Zpracoval v nich dějiny řecko-římského světa a zvláště Říma od 1. punské
války (264–241 př. n. l.) do roku 144 př. n. l.
nejvýznamnějším z helenistických filosofů, kteří hleděli především k morálce, byl
Epikúros
Helénismus
-Poezie:
Nejrozšířenějším lyrickým druhem se stal epigram. Elegie se plnila epickým obsahem
a stávala se výpravnou. Co se týče epického básnictví, znamením doby byla epická báseň
menšího rozsahu = epyllion (eposek), v němž byla popisována nějaká epizoda z řeckého
bájesloví. Epyllion vznikl z nechuti k rozvláčným eposům.
Bukolická poezie (búkolis = pastýř) čerpala náměty z přírody a ze života na venkově.
Navazovala na starou lidovou pastýřskou píseň doprovázenou hrou na flétnu. Žánrové typy
byla idyla, ekloga a pastorála.
Theokritos ze Syrákús (300–260 př. n. l.), poslední velký básník řecké antiky, literárně
zpracoval motivy pastýřských písní v bukolských básních. Psal epigramy a epylia. Jeho dílem
jsou Pastýřské idyly, sbírka 30 idyl, v nichž líčí výjevy ze života pastýřů a rolníků, které však
idealizuje. V některých idylách předvádí pod maskou pastýřů své přátele a sebe.
byl básník a učenec. Byl nejvýznamnějším představitelem tzv. Alexandrijské moderny.
Kallimachos z Kyrény Doporučoval skládat básně menšího rozsahu a sám tvořil epylia,
epigramy, elegie a hymny. Zabýval se katalogizováním alexandrijské knihovny. Jeho
nejdůležitějším dílem jsou Příčiny (pověsti o vzniku různých slavností, obřadů, názvů, měst a
svatyní).
Apollonios z Rhodu – řecký učenec a správce alexandrijské knihovny. Vedle básní o původu
měst je jeho hlavním dílem epos Argonautika, jímž chtěl oživit tradici homérského eposu,
prostředky helénistického učeného básnictví. Zejména detailním líčením psychologických
procesů.
Helénismus
-Drama:
Nová komedie – Tragédie nevytvořila nic nového, pokračovala ve svém úpadku. Komedie se
obrátila k látkám ze všedního života a stala se kosmopolitní. Vytvořily se ustálené veseloherní typy
(zamilovaný mladík, chytrý otrok, hetéra, vychloubavý voják…). Okruh témat se zaměřil na
soukromý život (osobní, milostné a rodinné problémy). Zakladatelem nové komedie byl Menandros.
Hlavními představiteli jsou Menandros, Filemón a Dífilos.
Menandros (342–293 př. n. l.) napsal přes 100 komedií, které byly psány pro tři herce. Jeho díla
měla jednoduchý děj ze všedního života s milostnými a majetkovými zápletkami. V jeho komediích
hrají obyčejní lidé a mají dobrý konec. Menandros chtěl nejen bavit, ale i vychovávat. Většinou
idealizuje skutečnost. Jeho hry volně zpracovali Plautus a Terentius. Jeho díla jsou: Hledá se otec,
Komedie pro všední den, Ostříhaná (Ustřižená kštice), Spor o dítě (Čí je to dítě?), Škarohlíd,
Takový protiva (Dědek), Zmýlená neplatí a Smírčí soud.
Ve Sporu o dítě říká ústy otroka, že nikoli bozi, nýbrž povaha člověka je strůjcem jeho
osudu.Tento příběh je vybudován na motivu odloženého a znovu nalezeného dítěte.
Dědek zase ukazuje příběh nerudného starce a nalezení jeho pozitivního vztahu k lidem.
Ve Smírčím soudu hrdina podezřívá ženu, že mu zatajila když se brali, že už není panna.
Zjišťuje, kdo je otcem dítěte, ale nakonec zjistí, že je jím on, protože před 9 měsíci znásilnil
mladou dívku, svoji ženu.
Helénismus
-Filosofie:
- centra filosofie= Athény - Akademie, Peripatetická škola
Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela)
- směry helénistické filosofie= kynismus
stoicismus
skepticismus
epikureismus
eklekticismus
novoplatónismus

similar documents